11/21/2007
Londyn a ostatni udalosti
Veselme se, radujme se, Ondra se konecne rozhodl, ze zase neco napise!!! Prisel jsem na to, ze cim pozdeji se snazim neco napsat na Blog, tim hur se mi vzpomina, co se vlastne v posledni dobe stalo. Mozna je to taky tim, ze uz jsem si na plno veci tady zvyknul, a tak mi pripada ze se nic specialniho nedeje. A ono se toho pritom deje plno, mozna az prilis moc. Takze hlavni titulky zhavych zprav z Walesu jsou nasledujici: Pred dvema tydny jsem organizoval Eastern European National Evening (pro ty, co jeste neznaji tenhle vyraz: to je takove predstaveni o zemich v tzv. Vychodni Evrope). Potom jsem jel do Londyna, kde jsem oslavil narozeniny a odkud mam plno zazitku. Byl jsem vybran jako jeden z ucastniku vyletu do Spanelska, kam pojedeme na jare. Delam momentalne plno prezentaci o CR na zakladkach, a uz jsem vice mene rozhodnut kam se budu hlasit na vysoke. Pokrocme tedy k podrobnejsimu popisu techto udalosti. Neprepinejte a zustante s nami!!!
Tento rok jsem sebral odvahu a rozhodl jsem se ze budu organizatorem letosniho Eastern European National Evening. Loni jsem pri chystani teto udalosti byl svedkem strasneho zmatku, nervozity a dohaneni vseho na posledni minuty. Proto jsem si rekl, ze tento rok, kdyz to mam ja na starosti, musi byt vsechno dopredu prichystano, a lonska situace se nesmi opakovat. No, plany to byly pekne, ale relita prokazala ze jsou totalne nesplnitelne. Abych rekl pravdu, tak ono by to nebylo zas tak tezke se dopredu sejit a vsechno pripravit, ale to bych musel organizovat nekoho jineho nez lidi z Vychodni Evropy. V prubehu tri tydnu pred predstavenim jsem usporadal tri srazy, na kterych se objevila tak tretina lidi. Zbytek lidi se zacal dostavovat na hlavni zkousku v den, kdy jsme meli vystupovat. To uz me trosku tekly nervy, ale korunku tomu samozrejmne nasadili rusove, kteri prisli asi dvacet minut pred predstavenim a zacali se me ptat co teda vlastne delame a proc to jako jeste neni pripraveny. Tou dobou uz se mi idealy o mezinarodnim porozumeni vykourily z hlavy, a zacal jsem vazne uvazovat o pouziti mezinarodniho nasili. Po dvaceti minutach pekla, kdy jsem se snazil s hrstkou rozumnych lidi dat do poradku hudbu, prezentace, projektor a svetla, jsme zacali nas National Evening, a ja vubec nevedel co se vlastne bude dit. Asi nas opatroval vychodoevropsky andel strazny, protoze na konec jsme se s nekolika mensima chybkama vsechno odehrali. Odezva byla kupodivu dobra a lidi sli domu docela spokojeni. Jenom ja jsem byl utahanej jak kun a s nervama zralej tak do blazince. Po predstaveni rusky prohlasily ze to vlastne ani nebylo tak tezky, a ze nechapou kvuli cemu jsem se tak stresoval. Cest Ruska u me zachranil Jaroslav (prvak z Ruska), ktery se za ten ruskej bordel omluvil a vysvetlil mi, ze ty dve rusky kaceny jsou rozmazleny dcerusky mafianu a ze vetsina lidi by se takle nechovala. Takze jsem se naucil, ze opravdu nezalezi odkud clovek je, ale jak je vychovany a z jake pochazi spolecnosti. Kazdopadne uz ted je mi lito toho cloveka, ktery tu organizaci na sebe vezme pristi rok. Pozitivni ovsem je, ze zkusenost je to opravdu nezapomenutelna a taky se z toho clovek moc nauci.
Dalsi velky zazitek byl samozrejmne vylet do Londyna. Byli jsme tam sice jenom tri dny, ale zazil jsem toho plno a pro mou penezenku byly tri dny az az. V Londyne je totiz opravdu hodne draho. Napriklad jedna jizda metrem stoji 4 libry, takze neco pres sto korun. Tenhle vylet je poradany skolou pro vsechny druhaky, takze nas jelo nekolik autobusu. Ubytovani jsme byli v obrovskem hotelu blizko centra. Pokoje byly docela luxusni s televizkou a vlastni kouplenou. Pro nas venkovany z Walesu to byl totalni raj. Hned prvni vecer skola poradala sponzorsky vecirek, kam bylo pozvano i par studentu. Jak uz jsem se pred tim zminoval, byl jsem pozvan i ja. Byla to pomerne luxusni zalezitost. Na misto konani nas dovezly objednane taxiky. Vecirek se konal v budove, ktera se jmenuje Royal Society. Uz z toho nazvu je vam asi jasne, jak to tam vypadalo. Trosku jsem si pripadal jako Alenka v risi divu, obzvlast kdyz se zacalo rozlevat sampanske a podavat kaviar. Ovsem po trech hodinach usmivani na sponzory, vznesene konverzace a par sklenkach sampanskeho uz se cloveku zacne trosicku motat hlava a zjisti, ze kaviaru je v mistnosti plno, ale posadit se neni kam. Jedna holka z toho vseho malem omdlela a my jsme byli radi, kdyz nas zase taxiky odvezly zpatky na hotel. Na vecirku jsem mel taky to stesti potkat chlapka, ktery sponzoruje moje stipendium. Je to byvalej student, momentalne mu muze byt neco pres tricet a je asi hodne uspesny financni poradce, ktery ma svou vlastni firmu. Narodil se v Nemecku a po AC uz zustal v Britanii. Na vecirek prisel s manzelkou , a kdyz jsem se mu predstavil jako student, ktereho sponzoruje, chvilku na me zmatene koukal a potom prohlasil, ze si ani nepamatuje ze nekoho sponzoruje. Po dalsich peti minutach konverzace si vzpomnel ze moje stipko poskladal dohromady s vic spoluzakama z jejich rocniku. Tak jsem mu moc podekoval, kdyz uz si teda konecne vzpomel ze je muj sponsor!!! Krome nej jsem na tehle akci potkal plno zajimavych lidi, bez kterych by asi tahle skola nemohla fungovat a uvedomil jsem si, kolik lidi vlastne veri v idealy nasi skoly a tvrdi, ze je to jedna z nejuzasnejsich skol na celem svete. Tohle vsechno mi pripomelo, ze i pres tu vsechnu praci bych mel byt vdecny a mel bych si pripominat, jake jsem mel stesti, ze jsem se sem dostal. Krome vecirkovani jsem si v Londyne vyzil i kulturne. Behem jednoho dne jsem sel na dve predstaveni. Na prvni predstaveni jsem sel do National Theatre (budova divadla vypada jako nejakej betonovej bunkr) a jmenovalo se to Rafta Rafta. Byla to prijemna komedie, ktera se odehrava v Anglii v dome imigrantu z Indie. Herecke vykony byly uzasne, jenom bylo trosicku tezke rozumet tomu srandovnimu indickemu prizvuku. Po tomhle predstaveni jsem se s nekolika nejlepsima kamaradama sel na muzikal Cabaret. Uspesny kulturni den jsme zakoncili v pizzerii, kde jsem mel takovou narozeninovou veceri. Zdejsi tradici sprchovani oslavence jsem tentokrat okusil na zastavce londynskeho metra, kde na me muj spolubydlici Hedd vylil petku plnou vody. K tomu mi ostatni lidi od nas zazpivali “Happy Birthday” a pridalo se k nim asi sto nahodilych pasazeru, kteri cekali na metro. Tomuhle rikam opravdu originalni narozeniny !!! Dalsi den jsem sel s Harlem (holka z Peru, ktera o Vanocich prijede na navstevu) na ceskou ambasadu vyrizovat viza a zbytek dne jsem se s par nejblizsima lidickama poflakoval po Hyde Parku. Po trech hodinach v autobusu zpet na skolu me jeste cekala zaverecna oslava narozenin, takze zbytek vikendu jsem dospaval co se dalo.
No a co se stalo v tech par poslednich dnech??? Je to takova smesice vseho mozneho. Na zakladkach uspesne pokracuji v prezentacich o CR. Ve spanelstine dostavam panicke zachvaty ze vsech moznych nepravidelnych sloves a casu. Konecne jsem se rozhodl, ze se budu hlasit na pet skol v UK, dve skoly v Holandsku a Masarycku v Brne. Posledni vikend jsem se podilel na ziskavani podpisu pro petici ohledne nasilnemu jednani proti mnichum v Burme. Krome tohoto vseho se samozrejme moc tesim domu na Vanoce a pocitam dny do odletu!!! To je tak zhruba vse (zdaleka to neni vse, ale kdybych psal dal, tak by se mi asi zacalo kourit od klavesnice a nikdo by se tak daleko stejne nedocetl). Zase nekdy neco napisu – vic pordrobnejsi uz byt nemuzu J.
Tento rok jsem sebral odvahu a rozhodl jsem se ze budu organizatorem letosniho Eastern European National Evening. Loni jsem pri chystani teto udalosti byl svedkem strasneho zmatku, nervozity a dohaneni vseho na posledni minuty. Proto jsem si rekl, ze tento rok, kdyz to mam ja na starosti, musi byt vsechno dopredu prichystano, a lonska situace se nesmi opakovat. No, plany to byly pekne, ale relita prokazala ze jsou totalne nesplnitelne. Abych rekl pravdu, tak ono by to nebylo zas tak tezke se dopredu sejit a vsechno pripravit, ale to bych musel organizovat nekoho jineho nez lidi z Vychodni Evropy. V prubehu tri tydnu pred predstavenim jsem usporadal tri srazy, na kterych se objevila tak tretina lidi. Zbytek lidi se zacal dostavovat na hlavni zkousku v den, kdy jsme meli vystupovat. To uz me trosku tekly nervy, ale korunku tomu samozrejmne nasadili rusove, kteri prisli asi dvacet minut pred predstavenim a zacali se me ptat co teda vlastne delame a proc to jako jeste neni pripraveny. Tou dobou uz se mi idealy o mezinarodnim porozumeni vykourily z hlavy, a zacal jsem vazne uvazovat o pouziti mezinarodniho nasili. Po dvaceti minutach pekla, kdy jsem se snazil s hrstkou rozumnych lidi dat do poradku hudbu, prezentace, projektor a svetla, jsme zacali nas National Evening, a ja vubec nevedel co se vlastne bude dit. Asi nas opatroval vychodoevropsky andel strazny, protoze na konec jsme se s nekolika mensima chybkama vsechno odehrali. Odezva byla kupodivu dobra a lidi sli domu docela spokojeni. Jenom ja jsem byl utahanej jak kun a s nervama zralej tak do blazince. Po predstaveni rusky prohlasily ze to vlastne ani nebylo tak tezky, a ze nechapou kvuli cemu jsem se tak stresoval. Cest Ruska u me zachranil Jaroslav (prvak z Ruska), ktery se za ten ruskej bordel omluvil a vysvetlil mi, ze ty dve rusky kaceny jsou rozmazleny dcerusky mafianu a ze vetsina lidi by se takle nechovala. Takze jsem se naucil, ze opravdu nezalezi odkud clovek je, ale jak je vychovany a z jake pochazi spolecnosti. Kazdopadne uz ted je mi lito toho cloveka, ktery tu organizaci na sebe vezme pristi rok. Pozitivni ovsem je, ze zkusenost je to opravdu nezapomenutelna a taky se z toho clovek moc nauci.
Dalsi velky zazitek byl samozrejmne vylet do Londyna. Byli jsme tam sice jenom tri dny, ale zazil jsem toho plno a pro mou penezenku byly tri dny az az. V Londyne je totiz opravdu hodne draho. Napriklad jedna jizda metrem stoji 4 libry, takze neco pres sto korun. Tenhle vylet je poradany skolou pro vsechny druhaky, takze nas jelo nekolik autobusu. Ubytovani jsme byli v obrovskem hotelu blizko centra. Pokoje byly docela luxusni s televizkou a vlastni kouplenou. Pro nas venkovany z Walesu to byl totalni raj. Hned prvni vecer skola poradala sponzorsky vecirek, kam bylo pozvano i par studentu. Jak uz jsem se pred tim zminoval, byl jsem pozvan i ja. Byla to pomerne luxusni zalezitost. Na misto konani nas dovezly objednane taxiky. Vecirek se konal v budove, ktera se jmenuje Royal Society. Uz z toho nazvu je vam asi jasne, jak to tam vypadalo. Trosku jsem si pripadal jako Alenka v risi divu, obzvlast kdyz se zacalo rozlevat sampanske a podavat kaviar. Ovsem po trech hodinach usmivani na sponzory, vznesene konverzace a par sklenkach sampanskeho uz se cloveku zacne trosicku motat hlava a zjisti, ze kaviaru je v mistnosti plno, ale posadit se neni kam. Jedna holka z toho vseho malem omdlela a my jsme byli radi, kdyz nas zase taxiky odvezly zpatky na hotel. Na vecirku jsem mel taky to stesti potkat chlapka, ktery sponzoruje moje stipendium. Je to byvalej student, momentalne mu muze byt neco pres tricet a je asi hodne uspesny financni poradce, ktery ma svou vlastni firmu. Narodil se v Nemecku a po AC uz zustal v Britanii. Na vecirek prisel s manzelkou , a kdyz jsem se mu predstavil jako student, ktereho sponzoruje, chvilku na me zmatene koukal a potom prohlasil, ze si ani nepamatuje ze nekoho sponzoruje. Po dalsich peti minutach konverzace si vzpomnel ze moje stipko poskladal dohromady s vic spoluzakama z jejich rocniku. Tak jsem mu moc podekoval, kdyz uz si teda konecne vzpomel ze je muj sponsor!!! Krome nej jsem na tehle akci potkal plno zajimavych lidi, bez kterych by asi tahle skola nemohla fungovat a uvedomil jsem si, kolik lidi vlastne veri v idealy nasi skoly a tvrdi, ze je to jedna z nejuzasnejsich skol na celem svete. Tohle vsechno mi pripomelo, ze i pres tu vsechnu praci bych mel byt vdecny a mel bych si pripominat, jake jsem mel stesti, ze jsem se sem dostal. Krome vecirkovani jsem si v Londyne vyzil i kulturne. Behem jednoho dne jsem sel na dve predstaveni. Na prvni predstaveni jsem sel do National Theatre (budova divadla vypada jako nejakej betonovej bunkr) a jmenovalo se to Rafta Rafta. Byla to prijemna komedie, ktera se odehrava v Anglii v dome imigrantu z Indie. Herecke vykony byly uzasne, jenom bylo trosicku tezke rozumet tomu srandovnimu indickemu prizvuku. Po tomhle predstaveni jsem se s nekolika nejlepsima kamaradama sel na muzikal Cabaret. Uspesny kulturni den jsme zakoncili v pizzerii, kde jsem mel takovou narozeninovou veceri. Zdejsi tradici sprchovani oslavence jsem tentokrat okusil na zastavce londynskeho metra, kde na me muj spolubydlici Hedd vylil petku plnou vody. K tomu mi ostatni lidi od nas zazpivali “Happy Birthday” a pridalo se k nim asi sto nahodilych pasazeru, kteri cekali na metro. Tomuhle rikam opravdu originalni narozeniny !!! Dalsi den jsem sel s Harlem (holka z Peru, ktera o Vanocich prijede na navstevu) na ceskou ambasadu vyrizovat viza a zbytek dne jsem se s par nejblizsima lidickama poflakoval po Hyde Parku. Po trech hodinach v autobusu zpet na skolu me jeste cekala zaverecna oslava narozenin, takze zbytek vikendu jsem dospaval co se dalo.
No a co se stalo v tech par poslednich dnech??? Je to takova smesice vseho mozneho. Na zakladkach uspesne pokracuji v prezentacich o CR. Ve spanelstine dostavam panicke zachvaty ze vsech moznych nepravidelnych sloves a casu. Konecne jsem se rozhodl, ze se budu hlasit na pet skol v UK, dve skoly v Holandsku a Masarycku v Brne. Posledni vikend jsem se podilel na ziskavani podpisu pro petici ohledne nasilnemu jednani proti mnichum v Burme. Krome tohoto vseho se samozrejme moc tesim domu na Vanoce a pocitam dny do odletu!!! To je tak zhruba vse (zdaleka to neni vse, ale kdybych psal dal, tak by se mi asi zacalo kourit od klavesnice a nikdo by se tak daleko stejne nedocetl). Zase nekdy neco napisu – vic pordrobnejsi uz byt nemuzu J.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
