Madridske osvezeni

Viva Espana! Jedine tak se da popsat pocit, s jakym jsem pred nekolika dny nasedal do letadla, ktere me dopravilo zpet do studene Britanie. Tech sest dni stravenych v Madridu uplne stacilo, abych se vzpamatoval ze vseho toho skolniho napeti a chladne nalady, ktera se do cloveka v Britanii tak snadno vpije. Tim nijak nechci pomluvit nebo pospinit Wales ani Britanii. Kazdy kousek zeme ma svoje kouzlo, ale zmena prostredi mi v tomhle pripade rozhodne prospela. Vsadim se, ze delsi pobyt ve Spanelsku by mi pomohl odhalit i nejake ty nevyhody tamni na prvni pohled velice otevrene a pratelske kultury. Ale sest dni prazdin, modra obloha se sluncem nad hlavou a hlucni pratelsti Spanele pusobi na cloveka zijiciho poslednich par mesicu v Britanii jako zazracna pilulka. Alespon u me to tak bylo a soude podle anglickych duchodcu, kteri do Spanelska migruji pravidelne kazde leto jako tazni ptaci, to tak pusobi i na ostatni.

Hned po ceste z letiste, jsem se presvedcil, ze Madrid je opravdu mesto plne zivota. Samotne metro uz vypovidalo o velice pratelske nalade. V kazdem vagonu to hucelo jako ve vcelim ule, jak si vsichni Spanele navzajem sdelovali ocividne zajimave zazitky. Ze tyhle zazitky byly zajimave jsem usdoudil podle ruzneho rozhazovani rukou, gestikulace, barevnych tonu hlasu a casteho smichu nebo udivenosti posluchacu. K tomu ke vsemu metro prochazeli vselijaci muzikanti, kteri hrali na kytary nebo tahaci harmoniky. Proste v Madride to zije i kdyz je clovek pod zemi. Kdyz jsem vylezl z metra, hned na prvni pohled mi bylo jasne, ze jsem na jihu. Vsechny domy mely malinkate balkonky a obrovska okna s okenicemi. K jizanske nalade samozrejme prispivalo i nadherne teple pocasi a fakt, ze uz bylo skoro sedm vecer a porad bylo svetlo. Hotel jsme meli primo v centru, jenom par set kroku od Narodniho divadla a Kralovskeho Palace. Celych sest dni jsme se nachazeli v samem srdci Spanelska a vubec celeho sveta, nebo alespon tak nam to popsala Suzana, ucitelka spanelsitiny a rozena madridanka, ktera cely tento vylet organizovala. Nas hotel teda nemel asi vic jak dve hvezdicky, ale pokoj mel jeden z tech malickych balkonku s okenicemi a nadhernym vyhledem do jedne z uzouckych ulicek. Nadherny vyhled a poloha v centru nam vsem naprosto stacily ke stesti a hned prvni vecer jsme se vydali do okolnich nocnich ulic, srsicich zivotem dvacetctyri hodin denne.

Protoze tenhle vylet nebyl jen tak ledajaky turisticky zajezd, ale jazykovy projekt, museli jsme kazdy den povinne napsat spanelsky zapis do deniku a vetsinu dne jsme se snazili mluvit spanelsky. Kazdy den jsme meli take neco na programu, takze jsem videl Palacio Real, Teatro Real, Biblioteca Nacional, Museo del Prado, Parque del Retiro, Museo Reina Sofia a plno dalsich mist, ktere bych sice mohl vyjmenovat, ale predpokladam ze ti, co nebyli v Madridu, by stejne nevedeli o co jde. Snad nejzajimavejejsi ze vseho byla madridska muzea, kde by clovek mohl stravit nekolik dni ( teda kdyby se tak dlouho nekdo dokazal soustredit a vydrzel tak stat na nohou). Videl jsem plno originalu od Piccasa, nejvic na me zapusobila Guernica, ktera je trvale vystavena v muzeu Reina Sofia. Je to obrovsky obraz asi osm metru dlouhy a ctyri metry vysoky, ktery zobrazuje des a hruzu valky. Ze tyhle muzea opravdu stoji za to, jsem se naprosto presvedcil, kdyz jsem videl jednu starou francouzku z Parize, ktera bydlela v nasem hostelu, mimicky sdelovat svuj udiv nad krasou del. Vetsina lidi v hostelu ji totiz nerozumela a ona neumela anglicky, tak se rozhodla nam to vsechno zahrat. “Musee”, vykrikovala nadsene a nasadila tvar udivu, “magnifique”, vykrikla znovu a zacala jako kreslit obrazy a napodobovat sochy. Z dalsich jejich posunku jsme pochopili, ze procestovala celou Evropu a madridska muzea ji opravdu pripadaji nejlepsi.

Madrid ale nevynika jenom vybornymi muzei, ale i neprekonatelnou spanelskou atmosferou, kterou lze citit na kazdem kroku. Ve vetsine ostatnich evropskych hlavnich mest clovek vzdycky narazi na plno turistu, kteri jaksi s odpustenim kazi tu autentickou kulturu domorodcu. Nastesti Madrid byl v prubehu nasi navstevy takrka “tourist free”, takze na ulicich clovek slysel vetsinou jen spanelstinu, a mohl si tak uzivat stoprocenti spanelske kultury. Spanelska kultura mi imponovala hlavne kdyz jsem videl Flamenco. Podarilo se nam koupit velice levne listky do divadla na predstaveni, ktere bylo plne autenticke spanelske hudby a Flamenca. Tenhle tanec presne zachycuje jedinecne spanelske vlastnosti jako vasen, hrdost, otevrenost a hlasity projev citu. Proste jestli chcete nekoho svest tancem, tak zacnete brat hodiny Flamenca!!! Taky si myslim, ze dalsim duvodem dobre nalady vetsiny madridanu je dobre jidlo. Behem nasi navstevy byla zrovna sezona jahod a pomerancu, takze jsem pravidelne kazdy den pojidal obrovske, cerstve a sladoucke jahody, ktere jsem zajidal stavnatymi pomeranci. Pomerance a jahody jsou taky to nejlevnejsi k sehnani, bohuzel ovoce ja se nikdy dostatecne nenajim, takze jsem musel obcas zajit na obed nebo veceri do jednoho z Tapas baru.

Kdyz prisel posledni den naseho pobytu v Madridu, nikomu se nechtelo nazpet na skolu. Kdo by se taky chtel vratit na misto, kde porad prsi, k jidlu jsou kazdy den brambory a vsude to “voni” oveckama. Musim priznat ze i Wales ma svoji poetiku, ale je to rozhodne jina poetika nez ta madridska. Tak jsme naposledy po ceste na letiste uzili ruchu velkomesta a hlasiteho stebetani Spanelu a vratili jsme se do naseho studeneho ticheho hradu uprostred zelenych plani, kde se misto vyrvavani prodejcu novin a listku do loterie ozyva jenom beceni ovci a sem tam zabuceni nejake kravy. Na druhou stranu je ale pravada, ze kdyz jsme pristavali v Bristolu, docela jsem si oddychnul, protoze po ceste jsme meli nekolik silnych turbulenci a to male letadlo Easy Jetu se klepalo jako ratlik. Ted me zase ceka skola a povinosti, ale snad me ty super zazitky ze Spanelska udrzi alespon par dni pri dobre nalade.