Jeste nez se ponorim do hlubin studia na dalsi dva tydny, chtel bych alespon kratounce napsat, co se vlastne se mnou deje. Od meho posledniho zapisu se toho stalo hodne. Problem je ovsem v tom, ze si z toho uz nic nepamatuju. Tak jsem se rozhodl, ze pomyslne muzu klidne preskocit posledni mesic, a radeji vam popisu co se stalo v poslednich par dnech.
Vcera jsem mel tzv. posledni zvoneni!!! Takze na teto skole uz nikdy nebudu mit ani jednu hodinu vyucovani. Ted uz je to vsechno jenom na me. Mam dva tydny na opakovani, a potom uz me cekaji tri dlouhe tydny maturit. Vcera jsme konec vyucovani oslavili jak se patri. Nahastrosili jsme se, trosku jsme potrapili prvaky, minulou noc jsme skoro vubec nespali.... a s bohem stredni vzdelani.
Prvni hruza uz me ovsem ceka pristi ctvrtek. Budu mit totiz ustni maturitu z cestiny. Ceka me 15-25 minut mluveni k magnetaku. Nahravka se bude posilat do Ceska nejakemu IB profesorovi.
Drzte mi palce, tentokrat to totiz opravdu potrebuju.
Minulou stredu jsem mel interview s univerzitou v Maastrichtu. Zatim me tam prijali na Evropska Studia ale interview bylo soucasti prijimacek na kurz, ktery se jmenuje Liberal Arts. Bylo to po telefonu, coz neni zrovna dvakrat prijemnejsi, protoze clovek ani nevi s kym mluvi. Navic jsem vubec nevedel, jak reagovali na to co jsem rikal, protoze kdyz jim clovek nevidi do obliceje, tezko se da odhadnout, co si o me asi tak mysli. Nicmene uz to asi vypada, ze pristi rok stejne pujdu do Maastrichtu. Jevi se to jako studijne nejzajimavejsi a finance nejdostupnejsi varianta ze vsech zahranicnich skol. Do Ceska se stejne tento rok hlasit nemuzu, protoze mi odmitli posunout jendu cast prijimacek. Tim je to vyreseno!!!
Tot tedy jest kratky vycuc meho zdejsiho zivota....drzte palce u maturit. Ja predpokladam, ze se alespon jeste jednou ozvu nez se z Walesem rozloucim. A potom se uvidi...treba tento blog prejmenuji na Ondra in Holand. Tak zatim!!!
4/19/2008
3/09/2008
Madridske osvezeni
Viva Espana! Jedine tak se da popsat pocit, s jakym jsem pred nekolika dny nasedal do letadla, ktere me dopravilo zpet do studene Britanie. Tech sest dni stravenych v Madridu uplne stacilo, abych se vzpamatoval ze vseho toho skolniho napeti a chladne nalady, ktera se do cloveka v Britanii tak snadno vpije. Tim nijak nechci pomluvit nebo pospinit Wales ani Britanii. Kazdy kousek zeme ma svoje kouzlo, ale zmena prostredi mi v tomhle pripade rozhodne prospela. Vsadim se, ze delsi pobyt ve Spanelsku by mi pomohl odhalit i nejake ty nevyhody tamni na prvni pohled velice otevrene a pratelske kultury. Ale sest dni prazdin, modra obloha se sluncem nad hlavou a hlucni pratelsti Spanele pusobi na cloveka zijiciho poslednich par mesicu v Britanii jako zazracna pilulka. Alespon u me to tak bylo a soude podle anglickych duchodcu, kteri do Spanelska migruji pravidelne kazde leto jako tazni ptaci, to tak pusobi i na ostatni.
Hned po ceste z letiste, jsem se presvedcil, ze Madrid je opravdu mesto plne zivota. Samotne metro uz vypovidalo o velice pratelske nalade. V kazdem vagonu to hucelo jako ve vcelim ule, jak si vsichni Spanele navzajem sdelovali ocividne zajimave zazitky. Ze tyhle zazitky byly zajimave jsem usdoudil podle ruzneho rozhazovani rukou, gestikulace, barevnych tonu hlasu a casteho smichu nebo udivenosti posluchacu. K tomu ke vsemu metro prochazeli vselijaci muzikanti, kteri hrali na kytary nebo tahaci harmoniky. Proste v Madride to zije i kdyz je clovek pod zemi. Kdyz jsem vylezl z metra, hned na prvni pohled mi bylo jasne, ze jsem na jihu. Vsechny domy mely malinkate balkonky a obrovska okna s okenicemi. K jizanske nalade samozrejme prispivalo i nadherne teple pocasi a fakt, ze uz bylo skoro sedm vecer a porad bylo svetlo. Hotel jsme meli primo v centru, jenom par set kroku od Narodniho divadla a Kralovskeho Palace. Celych sest dni jsme se nachazeli v samem srdci Spanelska a vubec celeho sveta, nebo alespon tak nam to popsala Suzana, ucitelka spanelsitiny a rozena madridanka, ktera cely tento vylet organizovala. Nas hotel teda nemel asi vic jak dve hvezdicky, ale pokoj mel jeden z tech malickych balkonku s okenicemi a nadhernym vyhledem do jedne z uzouckych ulicek. Nadherny vyhled a poloha v centru nam vsem naprosto stacily ke stesti a hned prvni vecer jsme se vydali do okolnich nocnich ulic, srsicich zivotem dvacetctyri hodin denne.
Protoze tenhle vylet nebyl jen tak ledajaky turisticky zajezd, ale jazykovy projekt, museli jsme kazdy den povinne napsat spanelsky zapis do deniku a vetsinu dne jsme se snazili mluvit spanelsky. Kazdy den jsme meli take neco na programu, takze jsem videl Palacio Real, Teatro Real, Biblioteca Nacional, Museo del Prado, Parque del Retiro, Museo Reina Sofia a plno dalsich mist, ktere bych sice mohl vyjmenovat, ale predpokladam ze ti, co nebyli v Madridu, by stejne nevedeli o co jde. Snad nejzajimavejejsi ze vseho byla madridska muzea, kde by clovek mohl stravit nekolik dni ( teda kdyby se tak dlouho nekdo dokazal soustredit a vydrzel tak stat na nohou). Videl jsem plno originalu od Piccasa, nejvic na me zapusobila Guernica, ktera je trvale vystavena v muzeu Reina Sofia. Je to obrovsky obraz asi osm metru dlouhy a ctyri metry vysoky, ktery zobrazuje des a hruzu valky. Ze tyhle muzea opravdu stoji za to, jsem se naprosto presvedcil, kdyz jsem videl jednu starou francouzku z Parize, ktera bydlela v nasem hostelu, mimicky sdelovat svuj udiv nad krasou del. Vetsina lidi v hostelu ji totiz nerozumela a ona neumela anglicky, tak se rozhodla nam to vsechno zahrat. “Musee”, vykrikovala nadsene a nasadila tvar udivu, “magnifique”, vykrikla znovu a zacala jako kreslit obrazy a napodobovat sochy. Z dalsich jejich posunku jsme pochopili, ze procestovala celou Evropu a madridska muzea ji opravdu pripadaji nejlepsi.
Madrid ale nevynika jenom vybornymi muzei, ale i neprekonatelnou spanelskou atmosferou, kterou lze citit na kazdem kroku. Ve vetsine ostatnich evropskych hlavnich mest clovek vzdycky narazi na plno turistu, kteri jaksi s odpustenim kazi tu autentickou kulturu domorodcu. Nastesti Madrid byl v prubehu nasi navstevy takrka “tourist free”, takze na ulicich clovek slysel vetsinou jen spanelstinu, a mohl si tak uzivat stoprocenti spanelske kultury. Spanelska kultura mi imponovala hlavne kdyz jsem videl Flamenco. Podarilo se nam koupit velice levne listky do divadla na predstaveni, ktere bylo plne autenticke spanelske hudby a Flamenca. Tenhle tanec presne zachycuje jedinecne spanelske vlastnosti jako vasen, hrdost, otevrenost a hlasity projev citu. Proste jestli chcete nekoho svest tancem, tak zacnete brat hodiny Flamenca!!! Taky si myslim, ze dalsim duvodem dobre nalady vetsiny madridanu je dobre jidlo. Behem nasi navstevy byla zrovna sezona jahod a pomerancu, takze jsem pravidelne kazdy den pojidal obrovske, cerstve a sladoucke jahody, ktere jsem zajidal stavnatymi pomeranci. Pomerance a jahody jsou taky to nejlevnejsi k sehnani, bohuzel ovoce ja se nikdy dostatecne nenajim, takze jsem musel obcas zajit na obed nebo veceri do jednoho z Tapas baru.
Kdyz prisel posledni den naseho pobytu v Madridu, nikomu se nechtelo nazpet na skolu. Kdo by se taky chtel vratit na misto, kde porad prsi, k jidlu jsou kazdy den brambory a vsude to “voni” oveckama. Musim priznat ze i Wales ma svoji poetiku, ale je to rozhodne jina poetika nez ta madridska. Tak jsme naposledy po ceste na letiste uzili ruchu velkomesta a hlasiteho stebetani Spanelu a vratili jsme se do naseho studeneho ticheho hradu uprostred zelenych plani, kde se misto vyrvavani prodejcu novin a listku do loterie ozyva jenom beceni ovci a sem tam zabuceni nejake kravy. Na druhou stranu je ale pravada, ze kdyz jsme pristavali v Bristolu, docela jsem si oddychnul, protoze po ceste jsme meli nekolik silnych turbulenci a to male letadlo Easy Jetu se klepalo jako ratlik. Ted me zase ceka skola a povinosti, ale snad me ty super zazitky ze Spanelska udrzi alespon par dni pri dobre nalade.
Hned po ceste z letiste, jsem se presvedcil, ze Madrid je opravdu mesto plne zivota. Samotne metro uz vypovidalo o velice pratelske nalade. V kazdem vagonu to hucelo jako ve vcelim ule, jak si vsichni Spanele navzajem sdelovali ocividne zajimave zazitky. Ze tyhle zazitky byly zajimave jsem usdoudil podle ruzneho rozhazovani rukou, gestikulace, barevnych tonu hlasu a casteho smichu nebo udivenosti posluchacu. K tomu ke vsemu metro prochazeli vselijaci muzikanti, kteri hrali na kytary nebo tahaci harmoniky. Proste v Madride to zije i kdyz je clovek pod zemi. Kdyz jsem vylezl z metra, hned na prvni pohled mi bylo jasne, ze jsem na jihu. Vsechny domy mely malinkate balkonky a obrovska okna s okenicemi. K jizanske nalade samozrejme prispivalo i nadherne teple pocasi a fakt, ze uz bylo skoro sedm vecer a porad bylo svetlo. Hotel jsme meli primo v centru, jenom par set kroku od Narodniho divadla a Kralovskeho Palace. Celych sest dni jsme se nachazeli v samem srdci Spanelska a vubec celeho sveta, nebo alespon tak nam to popsala Suzana, ucitelka spanelsitiny a rozena madridanka, ktera cely tento vylet organizovala. Nas hotel teda nemel asi vic jak dve hvezdicky, ale pokoj mel jeden z tech malickych balkonku s okenicemi a nadhernym vyhledem do jedne z uzouckych ulicek. Nadherny vyhled a poloha v centru nam vsem naprosto stacily ke stesti a hned prvni vecer jsme se vydali do okolnich nocnich ulic, srsicich zivotem dvacetctyri hodin denne.
Protoze tenhle vylet nebyl jen tak ledajaky turisticky zajezd, ale jazykovy projekt, museli jsme kazdy den povinne napsat spanelsky zapis do deniku a vetsinu dne jsme se snazili mluvit spanelsky. Kazdy den jsme meli take neco na programu, takze jsem videl Palacio Real, Teatro Real, Biblioteca Nacional, Museo del Prado, Parque del Retiro, Museo Reina Sofia a plno dalsich mist, ktere bych sice mohl vyjmenovat, ale predpokladam ze ti, co nebyli v Madridu, by stejne nevedeli o co jde. Snad nejzajimavejejsi ze vseho byla madridska muzea, kde by clovek mohl stravit nekolik dni ( teda kdyby se tak dlouho nekdo dokazal soustredit a vydrzel tak stat na nohou). Videl jsem plno originalu od Piccasa, nejvic na me zapusobila Guernica, ktera je trvale vystavena v muzeu Reina Sofia. Je to obrovsky obraz asi osm metru dlouhy a ctyri metry vysoky, ktery zobrazuje des a hruzu valky. Ze tyhle muzea opravdu stoji za to, jsem se naprosto presvedcil, kdyz jsem videl jednu starou francouzku z Parize, ktera bydlela v nasem hostelu, mimicky sdelovat svuj udiv nad krasou del. Vetsina lidi v hostelu ji totiz nerozumela a ona neumela anglicky, tak se rozhodla nam to vsechno zahrat. “Musee”, vykrikovala nadsene a nasadila tvar udivu, “magnifique”, vykrikla znovu a zacala jako kreslit obrazy a napodobovat sochy. Z dalsich jejich posunku jsme pochopili, ze procestovala celou Evropu a madridska muzea ji opravdu pripadaji nejlepsi.
Madrid ale nevynika jenom vybornymi muzei, ale i neprekonatelnou spanelskou atmosferou, kterou lze citit na kazdem kroku. Ve vetsine ostatnich evropskych hlavnich mest clovek vzdycky narazi na plno turistu, kteri jaksi s odpustenim kazi tu autentickou kulturu domorodcu. Nastesti Madrid byl v prubehu nasi navstevy takrka “tourist free”, takze na ulicich clovek slysel vetsinou jen spanelstinu, a mohl si tak uzivat stoprocenti spanelske kultury. Spanelska kultura mi imponovala hlavne kdyz jsem videl Flamenco. Podarilo se nam koupit velice levne listky do divadla na predstaveni, ktere bylo plne autenticke spanelske hudby a Flamenca. Tenhle tanec presne zachycuje jedinecne spanelske vlastnosti jako vasen, hrdost, otevrenost a hlasity projev citu. Proste jestli chcete nekoho svest tancem, tak zacnete brat hodiny Flamenca!!! Taky si myslim, ze dalsim duvodem dobre nalady vetsiny madridanu je dobre jidlo. Behem nasi navstevy byla zrovna sezona jahod a pomerancu, takze jsem pravidelne kazdy den pojidal obrovske, cerstve a sladoucke jahody, ktere jsem zajidal stavnatymi pomeranci. Pomerance a jahody jsou taky to nejlevnejsi k sehnani, bohuzel ovoce ja se nikdy dostatecne nenajim, takze jsem musel obcas zajit na obed nebo veceri do jednoho z Tapas baru.
Kdyz prisel posledni den naseho pobytu v Madridu, nikomu se nechtelo nazpet na skolu. Kdo by se taky chtel vratit na misto, kde porad prsi, k jidlu jsou kazdy den brambory a vsude to “voni” oveckama. Musim priznat ze i Wales ma svoji poetiku, ale je to rozhodne jina poetika nez ta madridska. Tak jsme naposledy po ceste na letiste uzili ruchu velkomesta a hlasiteho stebetani Spanelu a vratili jsme se do naseho studeneho ticheho hradu uprostred zelenych plani, kde se misto vyrvavani prodejcu novin a listku do loterie ozyva jenom beceni ovci a sem tam zabuceni nejake kravy. Na druhou stranu je ale pravada, ze kdyz jsme pristavali v Bristolu, docela jsem si oddychnul, protoze po ceste jsme meli nekolik silnych turbulenci a to male letadlo Easy Jetu se klepalo jako ratlik. Ted me zase ceka skola a povinosti, ale snad me ty super zazitky ze Spanelska udrzi alespon par dni pri dobre nalade.
2/20/2008
At zijou pocitace !!!
Presne to jsem si pomyslel, kdyz jsem dneska zasedal k pocitaci s tim, ze napisu zapis do blogu: 'At zijou pocitace'. Diky nasim maturitam nanecisto jsem totiz napsal v poslednich dnech tolik eseji, ze mam z drzeni propisky odrenej ukazovacek a dalsi rucni psani uz bych asi nezvladl. A to fakt nekecam! V pondeli jsem totiz zacinal psat prvni pisemku v osm hodin a posledni jsem dopisoval po ctvre hodine odpoledni. Utery bylo jeste o neco lepsi, to jsem zacinal taky v osm, ovsem koncil jsem tentokrat az po pate!! Dneska jsem mel nastesti jen jednu pisemku z historie, ta trvala pouhe dve a pul hodiny. Dle mych vypoctu jsem psanim v poslednich trech dnech zabil kolem sedmnacti hodin cisteho casu a popsal jsem neco kolem 20 stran A4 oboustrane. Uz z toho mam dokonce takovou deformaci chovani. Jakmile se nekdo na neco zepta, ja uz premyslim jak bych k te otazce napsal uvod, kolik by to asi vyzadovalo odstavcu a jak dlouho by mi trvalo napsat k tomu zaver. Takze uz jsem dneska premyslel jak bych napsal esej o tom, jestli je voda ve sprchach dost tepla, jestli je lepsi si dat k snidani cerealie nebo chleba s maslem, atd. Dokonce jsem si uz i zvyknul na ty nekonecne rady stolku ve studene Bradenstoke Hall (obrovska hradni mistnost, kde piseme pisemky), na ty obrovske tikajici hodiny, ktere tak prisne meri kazdou minutu me zkousky, na to divne ticho behem zkousek, ve kterem se oziva jenom zvuk propisek jezdicih po desitkach papiru. Zvykl jsem si i na prisna pravidla behem zkousek. Smiril jsem se s tim, ze behem zkousky, ktera nekdy trva i dve a pul hodiny v kuse, se nesmi odchazet z mistnosti (ani na zachod) ,ze po vstupu do zkousejici mistnosti nesmim k ostatnim studentum promluvit ani slovo, protoze jinak bych ihned zkousku propadl, a ze jedine, co si s sebou do mistnosti muzu vzit, je jedna propiska a jedna tuzka.......zadne piti, zadne jidlo. Verte nebo ne, v tomhle vsem se citim jako doma. Jedine co mi opravdu vadi, je ta nesnesitelna zima v Bradenstoke Hall. Na posledni zkousce jsem byl navlecenej jak cibule, a stejne mi byla porad zima. Dokonce jsem se naucil psat i s rukavicema na rukach, jak jsem je mel studene. Dobra zprava je, ze ted uz jsem opravdu pripraveny na vse a opravdova maturita uz me nemuze nijak prekvapit. Teda doufam!!!
A co jinak??? Jinak jsem se chtel pochlubit, ze jsem mel tu cest prohodit kratke slovicko s vicepresidentkou Evropske Komise Margot Wallstromovou, ktera navstivila nasi skolu asi pred dvema tydny. Je to velice sympaticka svedska dama a udelala na nas na vsechny behem jeji kratke navstevy velice dobry dojem. Vypada to, ze i my jsme na ni zapusobili...jestli si chcete procvicit anglictinu, muzete si precist jeji dojmy z navstevy Walesu a nasi skoly na jejim blogu: http://blogs.ec.europa.eu/wallstrom/diolch-cymru/. Jinak uz se taky moc tesim na muj vylet do Madridu, kam odlitam pristi stredu na necely tyden s ostatnima spenelstinarema cvicit spanelstinu. Jeste pred tim nez odjedu me cekaji pisemky ze spanelstiny a matiky, tak mi drzte palce. Tento vikend jedu k link family si trosku na jeden nebo dva dny odpocinout, a pak hura do Spanelska!!! Az se vratim, napisu jake to bylo. Do te doby se mejte vsichni famfarove.
A co jinak??? Jinak jsem se chtel pochlubit, ze jsem mel tu cest prohodit kratke slovicko s vicepresidentkou Evropske Komise Margot Wallstromovou, ktera navstivila nasi skolu asi pred dvema tydny. Je to velice sympaticka svedska dama a udelala na nas na vsechny behem jeji kratke navstevy velice dobry dojem. Vypada to, ze i my jsme na ni zapusobili...jestli si chcete procvicit anglictinu, muzete si precist jeji dojmy z navstevy Walesu a nasi skoly na jejim blogu: http://blogs.ec.europa.eu/wallstrom/diolch-cymru/. Jinak uz se taky moc tesim na muj vylet do Madridu, kam odlitam pristi stredu na necely tyden s ostatnima spenelstinarema cvicit spanelstinu. Jeste pred tim nez odjedu me cekaji pisemky ze spanelstiny a matiky, tak mi drzte palce. Tento vikend jedu k link family si trosku na jeden nebo dva dny odpocinout, a pak hura do Spanelska!!! Az se vratim, napisu jake to bylo. Do te doby se mejte vsichni famfarove.
1/28/2008
Uz je tomu pekna doba
Co popadla me velka zloba
A donutil se neco psati
Do blogu to potom dati
A tak zas ta zloba uz je zpet
Popisu vam cely svet
No tak uplne doslova to neberte, cely svet vam urcite nepopisu, proste se mi to tam zrovna tak rymovalo. Navic planuji napsat tenhle zapis velice rychle a kratce, protoze zaprve nemam cas (jako vzdy), a za druhe opravdu nevim o cem mam psat. Nevim cim to je, ale posledni dobou se mi zda, ze se tady nic tak extra zajimaveho nedeje. Mozna je to taky tim, ze uz je tomu pomalu jeden a pul roku, co jsem sem poprve prijel. Tenkrat jsem mel o cem psat, protoze vsechno bylo nove a zajimave. Pomalu jsem ani nevedel kde vzdycky zacit a jak to vsechno popsat. Ted uz tady vsechno znam, takze me tady uz nic neprekvapi, no a potom nemam o cem psat. Tak tedy alespon kratce se pokusim povedet co se od meho prijezdu udalo.
Cesta nazpet byla naprosto v pohode, letadlo odlitalo a pristavalo pekne na cas. Tentokrat jsem letel i se spolubylicim Heddem z Prahy do Bristolu, takze jsem se mel s kym po ceste bavit a nenudil jsem se jako vzdycky. Z Bristolu nam pekne navazoval vlak do Cardiffu, kde uz nas vyzvedla v aute Heddova teticka a odvezla nas az na skolu. Ze zacatku jsem mel trosicku sok z toho, ze jsem zase na skole (a pritom jeste pred par hodinama jsem byl jeste doma), ale za par hodin uz mi to pripadalo uplne normalni. Prvni tyden nam vsem pripadal straslive dlouhy, protoze jsme zase zacali chodit do hodin, zacali jsme dostaval vselijake ukoly, a samozrejme nam zacal i servis. S novym pololetim jsme si mohli vybrat i nove aktivity a ja jsem si tentokrat vybral surfing. Je pravda, ze to bylo takove trosku blaznive rozhodnuti, vzhledem k tomu ze je leden a more ma neco kolem sesti stupnu. Ale nadruhou stranu je to docela zabava, kdyz cloveka kazdy patek odpoledne nekdo zaveze na pisecnou plaz, da mu neopren a prkno a posle ho zadarmo surfovat. U me se tomu teda jeste neda moc rikat surfovani, je to spis takovy soboj s rozzurenym morem. Ale snad se casem i na nejake te vlne svezu. Nastesti je tady ta zima pomerne tepla, takze s neoprenem se to da vsechno prezit.
Co se tyka studii, samozrejme se nam to zase rozjelo na plne otacky, takze tento tyden me cekaji dve mluvene interaktivni maturitni zkousky, jedna z anglictiny a druha ze spanelstiny. Pripada mi celkem ironicke, ze v anglictine nam davaji na pripravu jeden tyden a ve spanelstine na to mame jen 10 minut. Ja bych to klidne bral obracene. Jinak uz jsem taky odevzdal svoji TOK essay, cimz jsem naprosto hotov s maturitou alespon z tohoto predmetu. Dalsi pozitivni zpravou je, ze Univerzita v Kentu a Bristolu me dali takzvanou conditional offer. To znamena ze me dali nabidku ze me prijmou, pokud dostanu urcity pocet bodu na maturite. O Britskych vysokych uz sice moc realisticky nepremyslim, ale je dobre vedet ze o me ma alespon nejaka vysoka zajem. Jinak si myslim, ze se nic prilis duleziteho nestalo, takze tim teda koncim a vsechny vas moc zdravim.
Co popadla me velka zloba
A donutil se neco psati
Do blogu to potom dati
A tak zas ta zloba uz je zpet
Popisu vam cely svet
No tak uplne doslova to neberte, cely svet vam urcite nepopisu, proste se mi to tam zrovna tak rymovalo. Navic planuji napsat tenhle zapis velice rychle a kratce, protoze zaprve nemam cas (jako vzdy), a za druhe opravdu nevim o cem mam psat. Nevim cim to je, ale posledni dobou se mi zda, ze se tady nic tak extra zajimaveho nedeje. Mozna je to taky tim, ze uz je tomu pomalu jeden a pul roku, co jsem sem poprve prijel. Tenkrat jsem mel o cem psat, protoze vsechno bylo nove a zajimave. Pomalu jsem ani nevedel kde vzdycky zacit a jak to vsechno popsat. Ted uz tady vsechno znam, takze me tady uz nic neprekvapi, no a potom nemam o cem psat. Tak tedy alespon kratce se pokusim povedet co se od meho prijezdu udalo.
Cesta nazpet byla naprosto v pohode, letadlo odlitalo a pristavalo pekne na cas. Tentokrat jsem letel i se spolubylicim Heddem z Prahy do Bristolu, takze jsem se mel s kym po ceste bavit a nenudil jsem se jako vzdycky. Z Bristolu nam pekne navazoval vlak do Cardiffu, kde uz nas vyzvedla v aute Heddova teticka a odvezla nas az na skolu. Ze zacatku jsem mel trosicku sok z toho, ze jsem zase na skole (a pritom jeste pred par hodinama jsem byl jeste doma), ale za par hodin uz mi to pripadalo uplne normalni. Prvni tyden nam vsem pripadal straslive dlouhy, protoze jsme zase zacali chodit do hodin, zacali jsme dostaval vselijake ukoly, a samozrejme nam zacal i servis. S novym pololetim jsme si mohli vybrat i nove aktivity a ja jsem si tentokrat vybral surfing. Je pravda, ze to bylo takove trosku blaznive rozhodnuti, vzhledem k tomu ze je leden a more ma neco kolem sesti stupnu. Ale nadruhou stranu je to docela zabava, kdyz cloveka kazdy patek odpoledne nekdo zaveze na pisecnou plaz, da mu neopren a prkno a posle ho zadarmo surfovat. U me se tomu teda jeste neda moc rikat surfovani, je to spis takovy soboj s rozzurenym morem. Ale snad se casem i na nejake te vlne svezu. Nastesti je tady ta zima pomerne tepla, takze s neoprenem se to da vsechno prezit.
Co se tyka studii, samozrejme se nam to zase rozjelo na plne otacky, takze tento tyden me cekaji dve mluvene interaktivni maturitni zkousky, jedna z anglictiny a druha ze spanelstiny. Pripada mi celkem ironicke, ze v anglictine nam davaji na pripravu jeden tyden a ve spanelstine na to mame jen 10 minut. Ja bych to klidne bral obracene. Jinak uz jsem taky odevzdal svoji TOK essay, cimz jsem naprosto hotov s maturitou alespon z tohoto predmetu. Dalsi pozitivni zpravou je, ze Univerzita v Kentu a Bristolu me dali takzvanou conditional offer. To znamena ze me dali nabidku ze me prijmou, pokud dostanu urcity pocet bodu na maturite. O Britskych vysokych uz sice moc realisticky nepremyslim, ale je dobre vedet ze o me ma alespon nejaka vysoka zajem. Jinak si myslim, ze se nic prilis duleziteho nestalo, takze tim teda koncim a vsechny vas moc zdravim.
11/21/2007
Londyn a ostatni udalosti
Veselme se, radujme se, Ondra se konecne rozhodl, ze zase neco napise!!! Prisel jsem na to, ze cim pozdeji se snazim neco napsat na Blog, tim hur se mi vzpomina, co se vlastne v posledni dobe stalo. Mozna je to taky tim, ze uz jsem si na plno veci tady zvyknul, a tak mi pripada ze se nic specialniho nedeje. A ono se toho pritom deje plno, mozna az prilis moc. Takze hlavni titulky zhavych zprav z Walesu jsou nasledujici: Pred dvema tydny jsem organizoval Eastern European National Evening (pro ty, co jeste neznaji tenhle vyraz: to je takove predstaveni o zemich v tzv. Vychodni Evrope). Potom jsem jel do Londyna, kde jsem oslavil narozeniny a odkud mam plno zazitku. Byl jsem vybran jako jeden z ucastniku vyletu do Spanelska, kam pojedeme na jare. Delam momentalne plno prezentaci o CR na zakladkach, a uz jsem vice mene rozhodnut kam se budu hlasit na vysoke. Pokrocme tedy k podrobnejsimu popisu techto udalosti. Neprepinejte a zustante s nami!!!
Tento rok jsem sebral odvahu a rozhodl jsem se ze budu organizatorem letosniho Eastern European National Evening. Loni jsem pri chystani teto udalosti byl svedkem strasneho zmatku, nervozity a dohaneni vseho na posledni minuty. Proto jsem si rekl, ze tento rok, kdyz to mam ja na starosti, musi byt vsechno dopredu prichystano, a lonska situace se nesmi opakovat. No, plany to byly pekne, ale relita prokazala ze jsou totalne nesplnitelne. Abych rekl pravdu, tak ono by to nebylo zas tak tezke se dopredu sejit a vsechno pripravit, ale to bych musel organizovat nekoho jineho nez lidi z Vychodni Evropy. V prubehu tri tydnu pred predstavenim jsem usporadal tri srazy, na kterych se objevila tak tretina lidi. Zbytek lidi se zacal dostavovat na hlavni zkousku v den, kdy jsme meli vystupovat. To uz me trosku tekly nervy, ale korunku tomu samozrejmne nasadili rusove, kteri prisli asi dvacet minut pred predstavenim a zacali se me ptat co teda vlastne delame a proc to jako jeste neni pripraveny. Tou dobou uz se mi idealy o mezinarodnim porozumeni vykourily z hlavy, a zacal jsem vazne uvazovat o pouziti mezinarodniho nasili. Po dvaceti minutach pekla, kdy jsem se snazil s hrstkou rozumnych lidi dat do poradku hudbu, prezentace, projektor a svetla, jsme zacali nas National Evening, a ja vubec nevedel co se vlastne bude dit. Asi nas opatroval vychodoevropsky andel strazny, protoze na konec jsme se s nekolika mensima chybkama vsechno odehrali. Odezva byla kupodivu dobra a lidi sli domu docela spokojeni. Jenom ja jsem byl utahanej jak kun a s nervama zralej tak do blazince. Po predstaveni rusky prohlasily ze to vlastne ani nebylo tak tezky, a ze nechapou kvuli cemu jsem se tak stresoval. Cest Ruska u me zachranil Jaroslav (prvak z Ruska), ktery se za ten ruskej bordel omluvil a vysvetlil mi, ze ty dve rusky kaceny jsou rozmazleny dcerusky mafianu a ze vetsina lidi by se takle nechovala. Takze jsem se naucil, ze opravdu nezalezi odkud clovek je, ale jak je vychovany a z jake pochazi spolecnosti. Kazdopadne uz ted je mi lito toho cloveka, ktery tu organizaci na sebe vezme pristi rok. Pozitivni ovsem je, ze zkusenost je to opravdu nezapomenutelna a taky se z toho clovek moc nauci.
Dalsi velky zazitek byl samozrejmne vylet do Londyna. Byli jsme tam sice jenom tri dny, ale zazil jsem toho plno a pro mou penezenku byly tri dny az az. V Londyne je totiz opravdu hodne draho. Napriklad jedna jizda metrem stoji 4 libry, takze neco pres sto korun. Tenhle vylet je poradany skolou pro vsechny druhaky, takze nas jelo nekolik autobusu. Ubytovani jsme byli v obrovskem hotelu blizko centra. Pokoje byly docela luxusni s televizkou a vlastni kouplenou. Pro nas venkovany z Walesu to byl totalni raj. Hned prvni vecer skola poradala sponzorsky vecirek, kam bylo pozvano i par studentu. Jak uz jsem se pred tim zminoval, byl jsem pozvan i ja. Byla to pomerne luxusni zalezitost. Na misto konani nas dovezly objednane taxiky. Vecirek se konal v budove, ktera se jmenuje Royal Society. Uz z toho nazvu je vam asi jasne, jak to tam vypadalo. Trosku jsem si pripadal jako Alenka v risi divu, obzvlast kdyz se zacalo rozlevat sampanske a podavat kaviar. Ovsem po trech hodinach usmivani na sponzory, vznesene konverzace a par sklenkach sampanskeho uz se cloveku zacne trosicku motat hlava a zjisti, ze kaviaru je v mistnosti plno, ale posadit se neni kam. Jedna holka z toho vseho malem omdlela a my jsme byli radi, kdyz nas zase taxiky odvezly zpatky na hotel. Na vecirku jsem mel taky to stesti potkat chlapka, ktery sponzoruje moje stipendium. Je to byvalej student, momentalne mu muze byt neco pres tricet a je asi hodne uspesny financni poradce, ktery ma svou vlastni firmu. Narodil se v Nemecku a po AC uz zustal v Britanii. Na vecirek prisel s manzelkou , a kdyz jsem se mu predstavil jako student, ktereho sponzoruje, chvilku na me zmatene koukal a potom prohlasil, ze si ani nepamatuje ze nekoho sponzoruje. Po dalsich peti minutach konverzace si vzpomnel ze moje stipko poskladal dohromady s vic spoluzakama z jejich rocniku. Tak jsem mu moc podekoval, kdyz uz si teda konecne vzpomel ze je muj sponsor!!! Krome nej jsem na tehle akci potkal plno zajimavych lidi, bez kterych by asi tahle skola nemohla fungovat a uvedomil jsem si, kolik lidi vlastne veri v idealy nasi skoly a tvrdi, ze je to jedna z nejuzasnejsich skol na celem svete. Tohle vsechno mi pripomelo, ze i pres tu vsechnu praci bych mel byt vdecny a mel bych si pripominat, jake jsem mel stesti, ze jsem se sem dostal. Krome vecirkovani jsem si v Londyne vyzil i kulturne. Behem jednoho dne jsem sel na dve predstaveni. Na prvni predstaveni jsem sel do National Theatre (budova divadla vypada jako nejakej betonovej bunkr) a jmenovalo se to Rafta Rafta. Byla to prijemna komedie, ktera se odehrava v Anglii v dome imigrantu z Indie. Herecke vykony byly uzasne, jenom bylo trosicku tezke rozumet tomu srandovnimu indickemu prizvuku. Po tomhle predstaveni jsem se s nekolika nejlepsima kamaradama sel na muzikal Cabaret. Uspesny kulturni den jsme zakoncili v pizzerii, kde jsem mel takovou narozeninovou veceri. Zdejsi tradici sprchovani oslavence jsem tentokrat okusil na zastavce londynskeho metra, kde na me muj spolubydlici Hedd vylil petku plnou vody. K tomu mi ostatni lidi od nas zazpivali “Happy Birthday” a pridalo se k nim asi sto nahodilych pasazeru, kteri cekali na metro. Tomuhle rikam opravdu originalni narozeniny !!! Dalsi den jsem sel s Harlem (holka z Peru, ktera o Vanocich prijede na navstevu) na ceskou ambasadu vyrizovat viza a zbytek dne jsem se s par nejblizsima lidickama poflakoval po Hyde Parku. Po trech hodinach v autobusu zpet na skolu me jeste cekala zaverecna oslava narozenin, takze zbytek vikendu jsem dospaval co se dalo.
No a co se stalo v tech par poslednich dnech??? Je to takova smesice vseho mozneho. Na zakladkach uspesne pokracuji v prezentacich o CR. Ve spanelstine dostavam panicke zachvaty ze vsech moznych nepravidelnych sloves a casu. Konecne jsem se rozhodl, ze se budu hlasit na pet skol v UK, dve skoly v Holandsku a Masarycku v Brne. Posledni vikend jsem se podilel na ziskavani podpisu pro petici ohledne nasilnemu jednani proti mnichum v Burme. Krome tohoto vseho se samozrejme moc tesim domu na Vanoce a pocitam dny do odletu!!! To je tak zhruba vse (zdaleka to neni vse, ale kdybych psal dal, tak by se mi asi zacalo kourit od klavesnice a nikdo by se tak daleko stejne nedocetl). Zase nekdy neco napisu – vic pordrobnejsi uz byt nemuzu J.
Tento rok jsem sebral odvahu a rozhodl jsem se ze budu organizatorem letosniho Eastern European National Evening. Loni jsem pri chystani teto udalosti byl svedkem strasneho zmatku, nervozity a dohaneni vseho na posledni minuty. Proto jsem si rekl, ze tento rok, kdyz to mam ja na starosti, musi byt vsechno dopredu prichystano, a lonska situace se nesmi opakovat. No, plany to byly pekne, ale relita prokazala ze jsou totalne nesplnitelne. Abych rekl pravdu, tak ono by to nebylo zas tak tezke se dopredu sejit a vsechno pripravit, ale to bych musel organizovat nekoho jineho nez lidi z Vychodni Evropy. V prubehu tri tydnu pred predstavenim jsem usporadal tri srazy, na kterych se objevila tak tretina lidi. Zbytek lidi se zacal dostavovat na hlavni zkousku v den, kdy jsme meli vystupovat. To uz me trosku tekly nervy, ale korunku tomu samozrejmne nasadili rusove, kteri prisli asi dvacet minut pred predstavenim a zacali se me ptat co teda vlastne delame a proc to jako jeste neni pripraveny. Tou dobou uz se mi idealy o mezinarodnim porozumeni vykourily z hlavy, a zacal jsem vazne uvazovat o pouziti mezinarodniho nasili. Po dvaceti minutach pekla, kdy jsem se snazil s hrstkou rozumnych lidi dat do poradku hudbu, prezentace, projektor a svetla, jsme zacali nas National Evening, a ja vubec nevedel co se vlastne bude dit. Asi nas opatroval vychodoevropsky andel strazny, protoze na konec jsme se s nekolika mensima chybkama vsechno odehrali. Odezva byla kupodivu dobra a lidi sli domu docela spokojeni. Jenom ja jsem byl utahanej jak kun a s nervama zralej tak do blazince. Po predstaveni rusky prohlasily ze to vlastne ani nebylo tak tezky, a ze nechapou kvuli cemu jsem se tak stresoval. Cest Ruska u me zachranil Jaroslav (prvak z Ruska), ktery se za ten ruskej bordel omluvil a vysvetlil mi, ze ty dve rusky kaceny jsou rozmazleny dcerusky mafianu a ze vetsina lidi by se takle nechovala. Takze jsem se naucil, ze opravdu nezalezi odkud clovek je, ale jak je vychovany a z jake pochazi spolecnosti. Kazdopadne uz ted je mi lito toho cloveka, ktery tu organizaci na sebe vezme pristi rok. Pozitivni ovsem je, ze zkusenost je to opravdu nezapomenutelna a taky se z toho clovek moc nauci.
Dalsi velky zazitek byl samozrejmne vylet do Londyna. Byli jsme tam sice jenom tri dny, ale zazil jsem toho plno a pro mou penezenku byly tri dny az az. V Londyne je totiz opravdu hodne draho. Napriklad jedna jizda metrem stoji 4 libry, takze neco pres sto korun. Tenhle vylet je poradany skolou pro vsechny druhaky, takze nas jelo nekolik autobusu. Ubytovani jsme byli v obrovskem hotelu blizko centra. Pokoje byly docela luxusni s televizkou a vlastni kouplenou. Pro nas venkovany z Walesu to byl totalni raj. Hned prvni vecer skola poradala sponzorsky vecirek, kam bylo pozvano i par studentu. Jak uz jsem se pred tim zminoval, byl jsem pozvan i ja. Byla to pomerne luxusni zalezitost. Na misto konani nas dovezly objednane taxiky. Vecirek se konal v budove, ktera se jmenuje Royal Society. Uz z toho nazvu je vam asi jasne, jak to tam vypadalo. Trosku jsem si pripadal jako Alenka v risi divu, obzvlast kdyz se zacalo rozlevat sampanske a podavat kaviar. Ovsem po trech hodinach usmivani na sponzory, vznesene konverzace a par sklenkach sampanskeho uz se cloveku zacne trosicku motat hlava a zjisti, ze kaviaru je v mistnosti plno, ale posadit se neni kam. Jedna holka z toho vseho malem omdlela a my jsme byli radi, kdyz nas zase taxiky odvezly zpatky na hotel. Na vecirku jsem mel taky to stesti potkat chlapka, ktery sponzoruje moje stipendium. Je to byvalej student, momentalne mu muze byt neco pres tricet a je asi hodne uspesny financni poradce, ktery ma svou vlastni firmu. Narodil se v Nemecku a po AC uz zustal v Britanii. Na vecirek prisel s manzelkou , a kdyz jsem se mu predstavil jako student, ktereho sponzoruje, chvilku na me zmatene koukal a potom prohlasil, ze si ani nepamatuje ze nekoho sponzoruje. Po dalsich peti minutach konverzace si vzpomnel ze moje stipko poskladal dohromady s vic spoluzakama z jejich rocniku. Tak jsem mu moc podekoval, kdyz uz si teda konecne vzpomel ze je muj sponsor!!! Krome nej jsem na tehle akci potkal plno zajimavych lidi, bez kterych by asi tahle skola nemohla fungovat a uvedomil jsem si, kolik lidi vlastne veri v idealy nasi skoly a tvrdi, ze je to jedna z nejuzasnejsich skol na celem svete. Tohle vsechno mi pripomelo, ze i pres tu vsechnu praci bych mel byt vdecny a mel bych si pripominat, jake jsem mel stesti, ze jsem se sem dostal. Krome vecirkovani jsem si v Londyne vyzil i kulturne. Behem jednoho dne jsem sel na dve predstaveni. Na prvni predstaveni jsem sel do National Theatre (budova divadla vypada jako nejakej betonovej bunkr) a jmenovalo se to Rafta Rafta. Byla to prijemna komedie, ktera se odehrava v Anglii v dome imigrantu z Indie. Herecke vykony byly uzasne, jenom bylo trosicku tezke rozumet tomu srandovnimu indickemu prizvuku. Po tomhle predstaveni jsem se s nekolika nejlepsima kamaradama sel na muzikal Cabaret. Uspesny kulturni den jsme zakoncili v pizzerii, kde jsem mel takovou narozeninovou veceri. Zdejsi tradici sprchovani oslavence jsem tentokrat okusil na zastavce londynskeho metra, kde na me muj spolubydlici Hedd vylil petku plnou vody. K tomu mi ostatni lidi od nas zazpivali “Happy Birthday” a pridalo se k nim asi sto nahodilych pasazeru, kteri cekali na metro. Tomuhle rikam opravdu originalni narozeniny !!! Dalsi den jsem sel s Harlem (holka z Peru, ktera o Vanocich prijede na navstevu) na ceskou ambasadu vyrizovat viza a zbytek dne jsem se s par nejblizsima lidickama poflakoval po Hyde Parku. Po trech hodinach v autobusu zpet na skolu me jeste cekala zaverecna oslava narozenin, takze zbytek vikendu jsem dospaval co se dalo.
No a co se stalo v tech par poslednich dnech??? Je to takova smesice vseho mozneho. Na zakladkach uspesne pokracuji v prezentacich o CR. Ve spanelstine dostavam panicke zachvaty ze vsech moznych nepravidelnych sloves a casu. Konecne jsem se rozhodl, ze se budu hlasit na pet skol v UK, dve skoly v Holandsku a Masarycku v Brne. Posledni vikend jsem se podilel na ziskavani podpisu pro petici ohledne nasilnemu jednani proti mnichum v Burme. Krome tohoto vseho se samozrejme moc tesim domu na Vanoce a pocitam dny do odletu!!! To je tak zhruba vse (zdaleka to neni vse, ale kdybych psal dal, tak by se mi asi zacalo kourit od klavesnice a nikdo by se tak daleko stejne nedocetl). Zase nekdy neco napisu – vic pordrobnejsi uz byt nemuzu J.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
