11/21/2007
Londyn a ostatni udalosti
Veselme se, radujme se, Ondra se konecne rozhodl, ze zase neco napise!!! Prisel jsem na to, ze cim pozdeji se snazim neco napsat na Blog, tim hur se mi vzpomina, co se vlastne v posledni dobe stalo. Mozna je to taky tim, ze uz jsem si na plno veci tady zvyknul, a tak mi pripada ze se nic specialniho nedeje. A ono se toho pritom deje plno, mozna az prilis moc. Takze hlavni titulky zhavych zprav z Walesu jsou nasledujici: Pred dvema tydny jsem organizoval Eastern European National Evening (pro ty, co jeste neznaji tenhle vyraz: to je takove predstaveni o zemich v tzv. Vychodni Evrope). Potom jsem jel do Londyna, kde jsem oslavil narozeniny a odkud mam plno zazitku. Byl jsem vybran jako jeden z ucastniku vyletu do Spanelska, kam pojedeme na jare. Delam momentalne plno prezentaci o CR na zakladkach, a uz jsem vice mene rozhodnut kam se budu hlasit na vysoke. Pokrocme tedy k podrobnejsimu popisu techto udalosti. Neprepinejte a zustante s nami!!!
Tento rok jsem sebral odvahu a rozhodl jsem se ze budu organizatorem letosniho Eastern European National Evening. Loni jsem pri chystani teto udalosti byl svedkem strasneho zmatku, nervozity a dohaneni vseho na posledni minuty. Proto jsem si rekl, ze tento rok, kdyz to mam ja na starosti, musi byt vsechno dopredu prichystano, a lonska situace se nesmi opakovat. No, plany to byly pekne, ale relita prokazala ze jsou totalne nesplnitelne. Abych rekl pravdu, tak ono by to nebylo zas tak tezke se dopredu sejit a vsechno pripravit, ale to bych musel organizovat nekoho jineho nez lidi z Vychodni Evropy. V prubehu tri tydnu pred predstavenim jsem usporadal tri srazy, na kterych se objevila tak tretina lidi. Zbytek lidi se zacal dostavovat na hlavni zkousku v den, kdy jsme meli vystupovat. To uz me trosku tekly nervy, ale korunku tomu samozrejmne nasadili rusove, kteri prisli asi dvacet minut pred predstavenim a zacali se me ptat co teda vlastne delame a proc to jako jeste neni pripraveny. Tou dobou uz se mi idealy o mezinarodnim porozumeni vykourily z hlavy, a zacal jsem vazne uvazovat o pouziti mezinarodniho nasili. Po dvaceti minutach pekla, kdy jsem se snazil s hrstkou rozumnych lidi dat do poradku hudbu, prezentace, projektor a svetla, jsme zacali nas National Evening, a ja vubec nevedel co se vlastne bude dit. Asi nas opatroval vychodoevropsky andel strazny, protoze na konec jsme se s nekolika mensima chybkama vsechno odehrali. Odezva byla kupodivu dobra a lidi sli domu docela spokojeni. Jenom ja jsem byl utahanej jak kun a s nervama zralej tak do blazince. Po predstaveni rusky prohlasily ze to vlastne ani nebylo tak tezky, a ze nechapou kvuli cemu jsem se tak stresoval. Cest Ruska u me zachranil Jaroslav (prvak z Ruska), ktery se za ten ruskej bordel omluvil a vysvetlil mi, ze ty dve rusky kaceny jsou rozmazleny dcerusky mafianu a ze vetsina lidi by se takle nechovala. Takze jsem se naucil, ze opravdu nezalezi odkud clovek je, ale jak je vychovany a z jake pochazi spolecnosti. Kazdopadne uz ted je mi lito toho cloveka, ktery tu organizaci na sebe vezme pristi rok. Pozitivni ovsem je, ze zkusenost je to opravdu nezapomenutelna a taky se z toho clovek moc nauci.
Dalsi velky zazitek byl samozrejmne vylet do Londyna. Byli jsme tam sice jenom tri dny, ale zazil jsem toho plno a pro mou penezenku byly tri dny az az. V Londyne je totiz opravdu hodne draho. Napriklad jedna jizda metrem stoji 4 libry, takze neco pres sto korun. Tenhle vylet je poradany skolou pro vsechny druhaky, takze nas jelo nekolik autobusu. Ubytovani jsme byli v obrovskem hotelu blizko centra. Pokoje byly docela luxusni s televizkou a vlastni kouplenou. Pro nas venkovany z Walesu to byl totalni raj. Hned prvni vecer skola poradala sponzorsky vecirek, kam bylo pozvano i par studentu. Jak uz jsem se pred tim zminoval, byl jsem pozvan i ja. Byla to pomerne luxusni zalezitost. Na misto konani nas dovezly objednane taxiky. Vecirek se konal v budove, ktera se jmenuje Royal Society. Uz z toho nazvu je vam asi jasne, jak to tam vypadalo. Trosku jsem si pripadal jako Alenka v risi divu, obzvlast kdyz se zacalo rozlevat sampanske a podavat kaviar. Ovsem po trech hodinach usmivani na sponzory, vznesene konverzace a par sklenkach sampanskeho uz se cloveku zacne trosicku motat hlava a zjisti, ze kaviaru je v mistnosti plno, ale posadit se neni kam. Jedna holka z toho vseho malem omdlela a my jsme byli radi, kdyz nas zase taxiky odvezly zpatky na hotel. Na vecirku jsem mel taky to stesti potkat chlapka, ktery sponzoruje moje stipendium. Je to byvalej student, momentalne mu muze byt neco pres tricet a je asi hodne uspesny financni poradce, ktery ma svou vlastni firmu. Narodil se v Nemecku a po AC uz zustal v Britanii. Na vecirek prisel s manzelkou , a kdyz jsem se mu predstavil jako student, ktereho sponzoruje, chvilku na me zmatene koukal a potom prohlasil, ze si ani nepamatuje ze nekoho sponzoruje. Po dalsich peti minutach konverzace si vzpomnel ze moje stipko poskladal dohromady s vic spoluzakama z jejich rocniku. Tak jsem mu moc podekoval, kdyz uz si teda konecne vzpomel ze je muj sponsor!!! Krome nej jsem na tehle akci potkal plno zajimavych lidi, bez kterych by asi tahle skola nemohla fungovat a uvedomil jsem si, kolik lidi vlastne veri v idealy nasi skoly a tvrdi, ze je to jedna z nejuzasnejsich skol na celem svete. Tohle vsechno mi pripomelo, ze i pres tu vsechnu praci bych mel byt vdecny a mel bych si pripominat, jake jsem mel stesti, ze jsem se sem dostal. Krome vecirkovani jsem si v Londyne vyzil i kulturne. Behem jednoho dne jsem sel na dve predstaveni. Na prvni predstaveni jsem sel do National Theatre (budova divadla vypada jako nejakej betonovej bunkr) a jmenovalo se to Rafta Rafta. Byla to prijemna komedie, ktera se odehrava v Anglii v dome imigrantu z Indie. Herecke vykony byly uzasne, jenom bylo trosicku tezke rozumet tomu srandovnimu indickemu prizvuku. Po tomhle predstaveni jsem se s nekolika nejlepsima kamaradama sel na muzikal Cabaret. Uspesny kulturni den jsme zakoncili v pizzerii, kde jsem mel takovou narozeninovou veceri. Zdejsi tradici sprchovani oslavence jsem tentokrat okusil na zastavce londynskeho metra, kde na me muj spolubydlici Hedd vylil petku plnou vody. K tomu mi ostatni lidi od nas zazpivali “Happy Birthday” a pridalo se k nim asi sto nahodilych pasazeru, kteri cekali na metro. Tomuhle rikam opravdu originalni narozeniny !!! Dalsi den jsem sel s Harlem (holka z Peru, ktera o Vanocich prijede na navstevu) na ceskou ambasadu vyrizovat viza a zbytek dne jsem se s par nejblizsima lidickama poflakoval po Hyde Parku. Po trech hodinach v autobusu zpet na skolu me jeste cekala zaverecna oslava narozenin, takze zbytek vikendu jsem dospaval co se dalo.
No a co se stalo v tech par poslednich dnech??? Je to takova smesice vseho mozneho. Na zakladkach uspesne pokracuji v prezentacich o CR. Ve spanelstine dostavam panicke zachvaty ze vsech moznych nepravidelnych sloves a casu. Konecne jsem se rozhodl, ze se budu hlasit na pet skol v UK, dve skoly v Holandsku a Masarycku v Brne. Posledni vikend jsem se podilel na ziskavani podpisu pro petici ohledne nasilnemu jednani proti mnichum v Burme. Krome tohoto vseho se samozrejme moc tesim domu na Vanoce a pocitam dny do odletu!!! To je tak zhruba vse (zdaleka to neni vse, ale kdybych psal dal, tak by se mi asi zacalo kourit od klavesnice a nikdo by se tak daleko stejne nedocetl). Zase nekdy neco napisu – vic pordrobnejsi uz byt nemuzu J.
Tento rok jsem sebral odvahu a rozhodl jsem se ze budu organizatorem letosniho Eastern European National Evening. Loni jsem pri chystani teto udalosti byl svedkem strasneho zmatku, nervozity a dohaneni vseho na posledni minuty. Proto jsem si rekl, ze tento rok, kdyz to mam ja na starosti, musi byt vsechno dopredu prichystano, a lonska situace se nesmi opakovat. No, plany to byly pekne, ale relita prokazala ze jsou totalne nesplnitelne. Abych rekl pravdu, tak ono by to nebylo zas tak tezke se dopredu sejit a vsechno pripravit, ale to bych musel organizovat nekoho jineho nez lidi z Vychodni Evropy. V prubehu tri tydnu pred predstavenim jsem usporadal tri srazy, na kterych se objevila tak tretina lidi. Zbytek lidi se zacal dostavovat na hlavni zkousku v den, kdy jsme meli vystupovat. To uz me trosku tekly nervy, ale korunku tomu samozrejmne nasadili rusove, kteri prisli asi dvacet minut pred predstavenim a zacali se me ptat co teda vlastne delame a proc to jako jeste neni pripraveny. Tou dobou uz se mi idealy o mezinarodnim porozumeni vykourily z hlavy, a zacal jsem vazne uvazovat o pouziti mezinarodniho nasili. Po dvaceti minutach pekla, kdy jsem se snazil s hrstkou rozumnych lidi dat do poradku hudbu, prezentace, projektor a svetla, jsme zacali nas National Evening, a ja vubec nevedel co se vlastne bude dit. Asi nas opatroval vychodoevropsky andel strazny, protoze na konec jsme se s nekolika mensima chybkama vsechno odehrali. Odezva byla kupodivu dobra a lidi sli domu docela spokojeni. Jenom ja jsem byl utahanej jak kun a s nervama zralej tak do blazince. Po predstaveni rusky prohlasily ze to vlastne ani nebylo tak tezky, a ze nechapou kvuli cemu jsem se tak stresoval. Cest Ruska u me zachranil Jaroslav (prvak z Ruska), ktery se za ten ruskej bordel omluvil a vysvetlil mi, ze ty dve rusky kaceny jsou rozmazleny dcerusky mafianu a ze vetsina lidi by se takle nechovala. Takze jsem se naucil, ze opravdu nezalezi odkud clovek je, ale jak je vychovany a z jake pochazi spolecnosti. Kazdopadne uz ted je mi lito toho cloveka, ktery tu organizaci na sebe vezme pristi rok. Pozitivni ovsem je, ze zkusenost je to opravdu nezapomenutelna a taky se z toho clovek moc nauci.
Dalsi velky zazitek byl samozrejmne vylet do Londyna. Byli jsme tam sice jenom tri dny, ale zazil jsem toho plno a pro mou penezenku byly tri dny az az. V Londyne je totiz opravdu hodne draho. Napriklad jedna jizda metrem stoji 4 libry, takze neco pres sto korun. Tenhle vylet je poradany skolou pro vsechny druhaky, takze nas jelo nekolik autobusu. Ubytovani jsme byli v obrovskem hotelu blizko centra. Pokoje byly docela luxusni s televizkou a vlastni kouplenou. Pro nas venkovany z Walesu to byl totalni raj. Hned prvni vecer skola poradala sponzorsky vecirek, kam bylo pozvano i par studentu. Jak uz jsem se pred tim zminoval, byl jsem pozvan i ja. Byla to pomerne luxusni zalezitost. Na misto konani nas dovezly objednane taxiky. Vecirek se konal v budove, ktera se jmenuje Royal Society. Uz z toho nazvu je vam asi jasne, jak to tam vypadalo. Trosku jsem si pripadal jako Alenka v risi divu, obzvlast kdyz se zacalo rozlevat sampanske a podavat kaviar. Ovsem po trech hodinach usmivani na sponzory, vznesene konverzace a par sklenkach sampanskeho uz se cloveku zacne trosicku motat hlava a zjisti, ze kaviaru je v mistnosti plno, ale posadit se neni kam. Jedna holka z toho vseho malem omdlela a my jsme byli radi, kdyz nas zase taxiky odvezly zpatky na hotel. Na vecirku jsem mel taky to stesti potkat chlapka, ktery sponzoruje moje stipendium. Je to byvalej student, momentalne mu muze byt neco pres tricet a je asi hodne uspesny financni poradce, ktery ma svou vlastni firmu. Narodil se v Nemecku a po AC uz zustal v Britanii. Na vecirek prisel s manzelkou , a kdyz jsem se mu predstavil jako student, ktereho sponzoruje, chvilku na me zmatene koukal a potom prohlasil, ze si ani nepamatuje ze nekoho sponzoruje. Po dalsich peti minutach konverzace si vzpomnel ze moje stipko poskladal dohromady s vic spoluzakama z jejich rocniku. Tak jsem mu moc podekoval, kdyz uz si teda konecne vzpomel ze je muj sponsor!!! Krome nej jsem na tehle akci potkal plno zajimavych lidi, bez kterych by asi tahle skola nemohla fungovat a uvedomil jsem si, kolik lidi vlastne veri v idealy nasi skoly a tvrdi, ze je to jedna z nejuzasnejsich skol na celem svete. Tohle vsechno mi pripomelo, ze i pres tu vsechnu praci bych mel byt vdecny a mel bych si pripominat, jake jsem mel stesti, ze jsem se sem dostal. Krome vecirkovani jsem si v Londyne vyzil i kulturne. Behem jednoho dne jsem sel na dve predstaveni. Na prvni predstaveni jsem sel do National Theatre (budova divadla vypada jako nejakej betonovej bunkr) a jmenovalo se to Rafta Rafta. Byla to prijemna komedie, ktera se odehrava v Anglii v dome imigrantu z Indie. Herecke vykony byly uzasne, jenom bylo trosicku tezke rozumet tomu srandovnimu indickemu prizvuku. Po tomhle predstaveni jsem se s nekolika nejlepsima kamaradama sel na muzikal Cabaret. Uspesny kulturni den jsme zakoncili v pizzerii, kde jsem mel takovou narozeninovou veceri. Zdejsi tradici sprchovani oslavence jsem tentokrat okusil na zastavce londynskeho metra, kde na me muj spolubydlici Hedd vylil petku plnou vody. K tomu mi ostatni lidi od nas zazpivali “Happy Birthday” a pridalo se k nim asi sto nahodilych pasazeru, kteri cekali na metro. Tomuhle rikam opravdu originalni narozeniny !!! Dalsi den jsem sel s Harlem (holka z Peru, ktera o Vanocich prijede na navstevu) na ceskou ambasadu vyrizovat viza a zbytek dne jsem se s par nejblizsima lidickama poflakoval po Hyde Parku. Po trech hodinach v autobusu zpet na skolu me jeste cekala zaverecna oslava narozenin, takze zbytek vikendu jsem dospaval co se dalo.
No a co se stalo v tech par poslednich dnech??? Je to takova smesice vseho mozneho. Na zakladkach uspesne pokracuji v prezentacich o CR. Ve spanelstine dostavam panicke zachvaty ze vsech moznych nepravidelnych sloves a casu. Konecne jsem se rozhodl, ze se budu hlasit na pet skol v UK, dve skoly v Holandsku a Masarycku v Brne. Posledni vikend jsem se podilel na ziskavani podpisu pro petici ohledne nasilnemu jednani proti mnichum v Burme. Krome tohoto vseho se samozrejme moc tesim domu na Vanoce a pocitam dny do odletu!!! To je tak zhruba vse (zdaleka to neni vse, ale kdybych psal dal, tak by se mi asi zacalo kourit od klavesnice a nikdo by se tak daleko stejne nedocetl). Zase nekdy neco napisu – vic pordrobnejsi uz byt nemuzu J.
10/23/2007
Par dni volna
Nase ctyrdenni prazdniny uz jsou u konce. V patek vecer me prijel navstivit bracha Dusan s jednou holkou a klukem z jejich farmy ( ktera je nedaleko Herefordu v Zap. Anglii). A protoze prijeli autickem, mohli jsme popojizdet po okoli. V sobotu jsme jeli surfovat na jednu z blizkych surfarskych plazi. Vlny byly docela dobre, ale vodicka samozrejme studena. Takze jsme si krome prken museli vypujcit i neopreny. Krome toho, ze nam vsem malem umrzly prsty u nohou, to byla docela sranda a popravde receno, kdyz jsem si potom sundal neopren, vubec mi nepripadalo ze je vlastne jenom zhruba trinact stupnu. A protoze nam ze surfovani vyhladovelo, rozhodli jsme se, ze na veceri si dame proslule fish and chips. Ovsem to jsme jeste nevedeli, ze tahle anglicka specialita je ve zdejsim okoli uz davno pohrbena cinskym a inidickym jidlem, ktere se da koupit na kazdem rohu. Takze at jsme hledali jak jsme mohli, slavne britske fish and chips ne a ne nikde najit. Nebyli jsme ale jedini, kteri se snazili o nemozne. Kdyz jsme cekali na semaforu, jedna pani v aute vedle nas zastavila a ptala se nas, jestli nevime, kde se tady da koupit fish and chips. Tak nam doslo, ze tohle jidlo uz asi v jiznim Walesu uple vymizelo a ze se budeme muset spokojit s Cinanama. Po neslanem a nemastnem cinskem kureti jsme si sedli do hospudky a zacali sledovat finale v rugby. Hrala sice Anglie, ale protze Welsani odjakziva nenavidi Anglicany, hospoda byla poloprazdna, a vetsina lidi si ani moc zapasu nevsimala. V nedeli jsme jeli na navstevu do nedalekeho hlavniho mesta Walesu- Cardiffu. Po projiti nejzajimavejsich mist jsem se s bratrem farmarem a jeho spolufarmari rozloucil a ficel vlakem zpet na skolu, zatimco oni uz si to autem mirili zpet k Herefordu. Rozhodne jsem si vikend moc uzil a presvedcil jsem se, ze jeste dokonce dokazu mluvit cesky!!!
Pres prazniny byla skola uplne mrtva, protoze vetsina lidi se rozprchla po cele Evrope. Po posledni hodine ve ctvrtek to tady vypadalo jako kdyby mela kazdou chvili vypuknout epidemie moru. Vsichni tady litali se zavazdlama a snazili si zamluvit listky do Londyna. Vsechny tri taxi spolecnosti, co operuji v blizkem okoli, mely co delat, aby to vsechno odvezly do Llantwitu, a myslim ze mely trzbu jako nikdy predtim. Krome toho se nic moc specialniho nedelo, jenom jsem minulou stredu odevzdal svoji “Extended Essay”, coz pro me byla docela velka uleva. Nevim, jak je to dlouho, co jsme byli na opere v Cardiffu, ale jedine, co si z toho pamatuju je, ze se mi strasne libil vnitrek budovy, a ze ten dej a hudba byly na moje gusto az prilis moderni. Jinak zacatkem listopadu jedeme se skolou na nekolikadenni vylet do Londyna, kde se taky mimo jine bude poradat nejaka reprezentativni akce nasi skoly, kam je pozvano jen par druhaku, a mezi nima jsem i ja!!! Pry tam bude i sponzor meho stipendia, takze budu mit moznost si s nim promluvit!!! Po nejake dobe se zase ozvu. Mezitim se vsichni mejte super a uzivejte si zacatek doufejme krasne ceske zimy.
Pres prazniny byla skola uplne mrtva, protoze vetsina lidi se rozprchla po cele Evrope. Po posledni hodine ve ctvrtek to tady vypadalo jako kdyby mela kazdou chvili vypuknout epidemie moru. Vsichni tady litali se zavazdlama a snazili si zamluvit listky do Londyna. Vsechny tri taxi spolecnosti, co operuji v blizkem okoli, mely co delat, aby to vsechno odvezly do Llantwitu, a myslim ze mely trzbu jako nikdy predtim. Krome toho se nic moc specialniho nedelo, jenom jsem minulou stredu odevzdal svoji “Extended Essay”, coz pro me byla docela velka uleva. Nevim, jak je to dlouho, co jsme byli na opere v Cardiffu, ale jedine, co si z toho pamatuju je, ze se mi strasne libil vnitrek budovy, a ze ten dej a hudba byly na moje gusto az prilis moderni. Jinak zacatkem listopadu jedeme se skolou na nekolikadenni vylet do Londyna, kde se taky mimo jine bude poradat nejaka reprezentativni akce nasi skoly, kam je pozvano jen par druhaku, a mezi nima jsem i ja!!! Pry tam bude i sponzor meho stipendia, takze budu mit moznost si s nim promluvit!!! Po nejake dobe se zase ozvu. Mezitim se vsichni mejte super a uzivejte si zacatek doufejme krasne ceske zimy.
10/05/2007
Mrznu a potrebuji energii
V pokoji je strasna zima a venku prsi. Zajimalo by me, kdy konecne ti chladnokrevni britove zacnou topit. V pokoji je sestnact stupnu, priblizne stejna teplota jako venku. Protoze je sobota, rozhodl jsem se, ze zustanu co nejdele na nejteplejsim miste- tedy v me posteli. A abych v te posteli jen tak zbuhdarma nelezel, rozhodl jsem se ze vam konecne neco napisu. Od te doby, co jsem se naposled ozval se toho stalo tolik, ze mi to splynulo do jedne velke mlhave vzpominky. Tak se z te mlhy pokusim vylovit alespon ty nejsvetlejsi okamziky.
Uz je to hodne hodne davno, kdy jsme jeli s mym servisem na vylet po Jihozapadu Anglie. Moc si z toho nepamatuju, protoze po ceste jsem vzdycky usnul a kdyz jsem se probudil na miste urceni, vubec jsem nemel tuseni kde to jsme. Ovsem nasi prvni zastavku si jeste pamatuju- lazenske mesto Bath. Snad vsechny domy v tomhle meste jsou postaveny z nejakeho bezoveho kameni, takze si clovek pripada, ze je nekde ve Francii. V centru jsou zachovale rimske lazne, ve kterych se nejaky riman naposledy koupal asi hodne davno. Jinak je to pekne mesto s pratelskou atmosferou. Nas hostel byl asi 20 km od Bathu, v takove male vesnicce. Byl to prtavy rodinny podnik, ktery vlastni manzele v duchode. Navic tam meli i hospudku a biliar, takze o zabavu bylo postarano. Dalsi dva dny jsme cestovali vsude mozne, hlavne po vselijakych kamenech. Prvni jsme navstivili Avebury (doufam, ze si jmeno pamatuju spravne). Taky jsme se jeli podivat na svetozname Stonehenge, ktere na me pusobilo trosku komicky. Je to par vselijak poskladanych sutru, okolo toho dva ploty a tisice turistu, kteri to foti jak o zivot. Musim ale priznat, ze je tezke pochopit jak se nekomu mohlo podarit premystit tyhle sutry nekolik set kilometru a takhle to postavit bez jakekoliv techniky. Kazdopadne jsem byl rad, ze jsme na par dni mohli vypadnout ze skoly, a ja nemusel premyslet o uceni a psani vselijakych praci.
Dalsi velka udalost v poslednich dnech byl samozrejme prijezd prvaku. Na skole jsme z toho meli vsichni takove smisene pocity. Na jednu stranu jsme se na ne vsichni moc tesili, ale na druhou stranu jsme taky vsichni vedeli ze plno novych lidi nasi skolu hodne zmeni, a uz nikdy nebude takova, jako ten jeden mesic, kdy patrila jenom nam druhakum. Prijezd prvaku taky samozrejme znamena delsi fronty na obedy, vic lidi na pokoji, a co vic, plno lidi, o ktere se musi nekdo starat. Sam si dobre pamatuju, jake to je, kdyz clovek prijede na misto, kde nikoho nezna, a malo komu rozumi, protoze kazdy mluvi divnym prizvukem, kteremu je tezke rozumet. Mozna to zni trosku prehnane a povysene, ale takova banda prvaku je jako trida prvnacku poprve na skole v prirode, daleko od maminky a od tatinka. No a my druhaci musime byt ti odpovedni ucitele, kteri se o tu bandu prvacku musi postarat, protoze tady neni nikdo jinej, kdo by to za nas udelal. Takze jsme sice vsichni byli nadseni z prijezdu prvaku, ale na druhou stranu jsme z toho byli jeste vic vystraseni nez oni. No a ja jsem na posledni chvilku byl vybran, abych jel na letiste Heathrow tu bandu prvaku vyzvednout. Jelo nas samozrejme vic, ale i tak to byla pekna makacka. Museli jsme vstavat o pul ctvrte rano, aby jsme byli na Heathrow kolem devate. A protoze Heathrow je myslim nejvetsi letiste v cele Evrope, dokazete si predstavit, jak je tezke mezi nekolikama tisicovkama pasazeru najit tech par studentu. Celej den jsem lital z jednoho terminalu na druhej, pri rozloze Heathrow odhaduju, ze jsem musel ujit neco pres dvacet kilaku. Po par hodinach jsem uz vedel, jak se dostat na vsechny mozny terminaly, znal jsem vsechny lidi na informacich, kam jsem chodil hlasit jmena ztracenych studentiku a dokonce jsem v davu dokazal vytipovat nase studenty. Bylo to vlastne celkem jednoduche. Kdyz jsem uvidel cloveka kolem sestnacti nebo sedumnacti let, bez doprovodu, plno zavazadel a zmatenej vyraz na tvari, byl jsem si na 90% jistej, ze je to student z nasi skoly. Kdyz jsem prijel nazpet na skolu, uz tady byli moji dva novi spolubydlici- Kevin z Texasu a Sebastian z Kolumbie. Nastesti jsou oba dva cistotni a zatim to vypada ze budou naprosto pohodovi lidi. Musim to zaklepat, ale vypada to, ze tento rok bude muj pokoj mnohem lepsi. Sebastian moc neumi anglicky, coz je dobre pro mou spanelstinu. Jedinej problem je v tom, ze kdyz ja mluvim anglicky, on moc nerozumi me, a kdyz on mluvi spanelsky, ja zase moc nerozumim jemu. Na cele koleji je vetsina prvaku naprosto v pohode, takze celkova nalada je tady dobra. Opet jsme tady na koleji jenom dva Slovane, ja a Rus Jaroslav. Toho jsem prave vyzvedl na letisti ja, a hned od zacatku mi bylo jasne, ze s nim bude sranda. Porad tady vsem rozdava ruskou cokoladu, kazdou minutu musi vyfotit alespon jednu fotku, a porad rika jak se mu to tady libi. No proste je s tema prvakama sranda.
Bohuzel ale nemuzu byt u vsechne te srandy osobne, protoze predpovedi rusneho tretiho pololeti se vyplnuji. Kdyz jsem v prvnim a druhem pololeti rikal, ze nemam cas, tak jsem jeste nevedel co to doopravdy je. Momentalne totiz piseme jednu praci za druhou, a tentokrat uz je to navazno, protoze tyhle prace uz se pocitaji do nasi maturity. Nektere dokonce tvori az 30% nasi zaverecne znamky. K tomu jeste musim premyslet o vyskach a psat esseje pro prihlasky. Tento tyden jsme zase se servisem zacali jezdit do skol, takze chodim na jednu zakladku, kde devitiletym deckam pomaham pripravit predstaveni pro skolky a rodice. Pristi pondeli pojedu do nove zakladky v nejake male vesnicce, tak jsem zvedav, jake to tam bude. Mimo jine taky s dalsima dvouma druhakama vedu divadelni aktivitu a zacal jsem chodit do keramiky. Kazdou stredu odpoledne planuju pomahat starym lidem v domove duchodcu. Posleni tyden jsem hodne pomahal s otevrenim nove spolecenske mistnosti v hrade, ktere se rika Globe Lounge. Chybela nam na skole nejaka mistnost, kde se vecer muzou sejit lidi, kteri nechteji pit alkohol a poslouchat silene hlasitou hudbu (treba muslimove takovehle zabave moc neholduji) , tak se nas nekolik studentu dalo dohromady a s povolenim reditele jsme vybavili jednu z prazdnych mistnosti. Je to neco jako cajovna, kde se da posedet, pokecat, hrat hry, atd. Vcera jsme to slavnostne otevreli, a myslim ze to bude mit uspech. Pokusim se umisit sem nejaky fotky, protoze je to fakt pekna hradni mistnost.
No uz musim koncit, jinak tady nad tim stravim celej vikend, a pak se budu divit, kam se vsechen ten cas podel. Tak zdravim vsechny doma, drzte me palce, a pokud nekdy budete citit, ze mate prebytecnou energii, pokuste se mi ji nejak telepaticky poslat. Diky!!!!
Uz je to hodne hodne davno, kdy jsme jeli s mym servisem na vylet po Jihozapadu Anglie. Moc si z toho nepamatuju, protoze po ceste jsem vzdycky usnul a kdyz jsem se probudil na miste urceni, vubec jsem nemel tuseni kde to jsme. Ovsem nasi prvni zastavku si jeste pamatuju- lazenske mesto Bath. Snad vsechny domy v tomhle meste jsou postaveny z nejakeho bezoveho kameni, takze si clovek pripada, ze je nekde ve Francii. V centru jsou zachovale rimske lazne, ve kterych se nejaky riman naposledy koupal asi hodne davno. Jinak je to pekne mesto s pratelskou atmosferou. Nas hostel byl asi 20 km od Bathu, v takove male vesnicce. Byl to prtavy rodinny podnik, ktery vlastni manzele v duchode. Navic tam meli i hospudku a biliar, takze o zabavu bylo postarano. Dalsi dva dny jsme cestovali vsude mozne, hlavne po vselijakych kamenech. Prvni jsme navstivili Avebury (doufam, ze si jmeno pamatuju spravne). Taky jsme se jeli podivat na svetozname Stonehenge, ktere na me pusobilo trosku komicky. Je to par vselijak poskladanych sutru, okolo toho dva ploty a tisice turistu, kteri to foti jak o zivot. Musim ale priznat, ze je tezke pochopit jak se nekomu mohlo podarit premystit tyhle sutry nekolik set kilometru a takhle to postavit bez jakekoliv techniky. Kazdopadne jsem byl rad, ze jsme na par dni mohli vypadnout ze skoly, a ja nemusel premyslet o uceni a psani vselijakych praci.
Dalsi velka udalost v poslednich dnech byl samozrejme prijezd prvaku. Na skole jsme z toho meli vsichni takove smisene pocity. Na jednu stranu jsme se na ne vsichni moc tesili, ale na druhou stranu jsme taky vsichni vedeli ze plno novych lidi nasi skolu hodne zmeni, a uz nikdy nebude takova, jako ten jeden mesic, kdy patrila jenom nam druhakum. Prijezd prvaku taky samozrejme znamena delsi fronty na obedy, vic lidi na pokoji, a co vic, plno lidi, o ktere se musi nekdo starat. Sam si dobre pamatuju, jake to je, kdyz clovek prijede na misto, kde nikoho nezna, a malo komu rozumi, protoze kazdy mluvi divnym prizvukem, kteremu je tezke rozumet. Mozna to zni trosku prehnane a povysene, ale takova banda prvaku je jako trida prvnacku poprve na skole v prirode, daleko od maminky a od tatinka. No a my druhaci musime byt ti odpovedni ucitele, kteri se o tu bandu prvacku musi postarat, protoze tady neni nikdo jinej, kdo by to za nas udelal. Takze jsme sice vsichni byli nadseni z prijezdu prvaku, ale na druhou stranu jsme z toho byli jeste vic vystraseni nez oni. No a ja jsem na posledni chvilku byl vybran, abych jel na letiste Heathrow tu bandu prvaku vyzvednout. Jelo nas samozrejme vic, ale i tak to byla pekna makacka. Museli jsme vstavat o pul ctvrte rano, aby jsme byli na Heathrow kolem devate. A protoze Heathrow je myslim nejvetsi letiste v cele Evrope, dokazete si predstavit, jak je tezke mezi nekolikama tisicovkama pasazeru najit tech par studentu. Celej den jsem lital z jednoho terminalu na druhej, pri rozloze Heathrow odhaduju, ze jsem musel ujit neco pres dvacet kilaku. Po par hodinach jsem uz vedel, jak se dostat na vsechny mozny terminaly, znal jsem vsechny lidi na informacich, kam jsem chodil hlasit jmena ztracenych studentiku a dokonce jsem v davu dokazal vytipovat nase studenty. Bylo to vlastne celkem jednoduche. Kdyz jsem uvidel cloveka kolem sestnacti nebo sedumnacti let, bez doprovodu, plno zavazadel a zmatenej vyraz na tvari, byl jsem si na 90% jistej, ze je to student z nasi skoly. Kdyz jsem prijel nazpet na skolu, uz tady byli moji dva novi spolubydlici- Kevin z Texasu a Sebastian z Kolumbie. Nastesti jsou oba dva cistotni a zatim to vypada ze budou naprosto pohodovi lidi. Musim to zaklepat, ale vypada to, ze tento rok bude muj pokoj mnohem lepsi. Sebastian moc neumi anglicky, coz je dobre pro mou spanelstinu. Jedinej problem je v tom, ze kdyz ja mluvim anglicky, on moc nerozumi me, a kdyz on mluvi spanelsky, ja zase moc nerozumim jemu. Na cele koleji je vetsina prvaku naprosto v pohode, takze celkova nalada je tady dobra. Opet jsme tady na koleji jenom dva Slovane, ja a Rus Jaroslav. Toho jsem prave vyzvedl na letisti ja, a hned od zacatku mi bylo jasne, ze s nim bude sranda. Porad tady vsem rozdava ruskou cokoladu, kazdou minutu musi vyfotit alespon jednu fotku, a porad rika jak se mu to tady libi. No proste je s tema prvakama sranda.
Bohuzel ale nemuzu byt u vsechne te srandy osobne, protoze predpovedi rusneho tretiho pololeti se vyplnuji. Kdyz jsem v prvnim a druhem pololeti rikal, ze nemam cas, tak jsem jeste nevedel co to doopravdy je. Momentalne totiz piseme jednu praci za druhou, a tentokrat uz je to navazno, protoze tyhle prace uz se pocitaji do nasi maturity. Nektere dokonce tvori az 30% nasi zaverecne znamky. K tomu jeste musim premyslet o vyskach a psat esseje pro prihlasky. Tento tyden jsme zase se servisem zacali jezdit do skol, takze chodim na jednu zakladku, kde devitiletym deckam pomaham pripravit predstaveni pro skolky a rodice. Pristi pondeli pojedu do nove zakladky v nejake male vesnicce, tak jsem zvedav, jake to tam bude. Mimo jine taky s dalsima dvouma druhakama vedu divadelni aktivitu a zacal jsem chodit do keramiky. Kazdou stredu odpoledne planuju pomahat starym lidem v domove duchodcu. Posleni tyden jsem hodne pomahal s otevrenim nove spolecenske mistnosti v hrade, ktere se rika Globe Lounge. Chybela nam na skole nejaka mistnost, kde se vecer muzou sejit lidi, kteri nechteji pit alkohol a poslouchat silene hlasitou hudbu (treba muslimove takovehle zabave moc neholduji) , tak se nas nekolik studentu dalo dohromady a s povolenim reditele jsme vybavili jednu z prazdnych mistnosti. Je to neco jako cajovna, kde se da posedet, pokecat, hrat hry, atd. Vcera jsme to slavnostne otevreli, a myslim ze to bude mit uspech. Pokusim se umisit sem nejaky fotky, protoze je to fakt pekna hradni mistnost.
No uz musim koncit, jinak tady nad tim stravim celej vikend, a pak se budu divit, kam se vsechen ten cas podel. Tak zdravim vsechny doma, drzte me palce, a pokud nekdy budete citit, ze mate prebytecnou energii, pokuste se mi ji nejak telepaticky poslat. Diky!!!!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
